15. ledna 2019

Tenerife - část druhá

Ubytovaní na Tenerife jsme tentokrát řešili po celou dobu (až na noc před odletem) na jednom místě. Ostrov je sice celkem velký, ale neměnila bych. Další podmínkou bylo nebydlet v turistické oblasti s milionem apartmánů, mít zajištěné parkování a snídani. Ubytování jsme řešili týden před odjezdem, takže výběr už byl mírně omezený, ale vyhrál to u nás El Patio poblíž milého městečka Garachico, uprostřed banánových plantáží. Pokojů už nebylo mnoho a my až po příjezdu zjistili, že kromě hlavní budovy s úžasnou zahradou, bazénem a sportovišti, existuje i druhá budova pár set metrů dál. A přesně tam byl náš pokoj - okamžitě jsme to přejmenovali na "Vejminek" a smáli se tomu. Nicméně to nebyla žádná katastrofa - jen nás to zaskočilo, protože jsme si toho při bookování nevšimli.
Líbilo se nám tam tolik, že jsme dokonce skoro jeden celý den strávili jen v areálu a nikam se nehnali. Po snídani jsme s kávou a něčím dobrým na zub (to je tu neustále k dispozici, stejně jako hromada ovoce) zapadli do nejpohodlnějšího posezení a odpočívali při štěbetání ptáčků. Nikde ani noha, dokonce jsme vydrželi i 2 hodiny u bazénu. Ještě aby ne, když jsme ho měli celý jen pro sebe.
Musím se přiznat, že jsem na dovolené celkem málo fotila foťákem, některé dny jsem ho ani nevytáhla a tak vám musí stačit i fotky z mobilu :)
V zahradě jsou obří palmy, dračince, které jsou na Tenerife endemické a tak se staly i symbolem ostrova, kaktusy, jejichž názvy ani neznám a samozřejmě veliké a krásně kvetoucí ibišky.
A všude okolo banánové plantáže - to už tak romantické není, protože jsou plné pavučin velikosti houpacích sítí :D
Masca je místo s pověstí nejkrásnější vesnice na ostrově. Přezdívá se také evropským Machu Picchu. Dostanete se tam po překonání strmých skal po úzké a klikaté cestě. My jsme jeli ze severu, tedy cestou, která není tak vytížená jako ta z jihu, odkud jezdí všichni turisti. Je to žůžo potkat v zatáčce autobus. Připravte se na to, vyražte trochu dřív, jinak nezastavíte ani na vyhlídkách.
V samotné vesničce toho moc není, pár restaurací a souvenir shopů. Začíná zde i údajně nejkrásnější trek Barranco de Masca, ale ten je momentálně oficiálně zavřený, protože dochází k sesuvům a cesta je nebezpečná. Nás to vlastně ani tak nemrzelo, protože jsme si vyjeli kousek nad městečko na Mirador de Cruz de Hilda, kde jsme narazili na nejlepší kavárnu s vyhlídkou. Určitě doporučuju zajet si raději tam než zůstat na kafe v samotné Masce.
A tady už nám společnost dělaly ještěrky a párkrát nás dost vylekaly :)
Co se koupání týče zcela záměrně jsme vynechali všechny nejvyhlášenější pláže jako Playas de la Américas, Playas de Las Teresitas atd. Nemůžu tedy posoudit jaké jsou. My jsme si vybrali jednu pláž na jihu - Playa de la Tejina, která je těsně pod dráhou letiště Tenerife Sur a tak můžete pozorovat, jak přistávají a vzlétají letadla. Je veliká, později odpoledne byla prázdná a tím pádem pro nás ideální. Nesmí vás ale zaskočit, že tu většina pobíhá bez plavek. Párkové slavnosti - jak trefně situaci popsal Ondra :)
Nejsme zrovna klasický plážový typy a tak máme radši, když si musíme k vodě dojít. Auto jsme nechali u luxusních hotelových komplexů v La Caleta a vyrazili na hippie pláže Los Mortelos a Diego Hernandez. Jsou to asi 3 kilometry. Nejen, že tu potkáte nahaté hippíky, oni tu i bydlí. Kromě stanů a různých příbytků žijí dokonce v jeskyních v okolí. Trochu strašidelný. Dost zajímavý.
Los Gigantes je město, kam míří hodně turistů včetně Čechů. Útesy Los Gigantes jsou jedním z hlavních lákadel ostrova. Upřímně absolutně netuším proč. Za nás strašný peklo, takže se nebudu oni rozepisovat, ale mají tu Tenerifácký kanály :D
Nejlepším městem ostrova Tenerife se pro mě rozhodně stalo Puerto de la Cruz. Kromě spousty restaurací, pěší zóny a super street artu (dokonce jsme objevili hmyzáky od mého oblíbeného umělce ROA) je taky hodně dog friendly a to, jak víte, můžu. Skoro každý se tam pohyboval s chlupáčem.
Víc jsme toho před plavbou na další ostrov La Palma nestihli. Ale den před odletem, kdy jsme se vrátili zase zpět na Tenerife, jsme zůstali v oblasti Los Cristianos (odkud jezdí trajekt) a Adeje. To je přesně místo, kam už bych se nikdy vrátit nechtěla. Tam jsme zažili přesně to, co jsem si představovala jako malá v 90. letech a začátkem tohoto tisíciletí, když mi někdo ze spolužáků říkal, že jedou na dovolenou na Kanáry. Někomu to možná vyhovuje, ale tohle prostě není pro mě (nás).
Vzhledem k tomu, že už jsme neměli půjčené auto a že se odsud dalo lehce dostat autobusem na letiště, strávili jsme tu jednu noc v apartmánu uprostřed apartmánové džungle s bazénem v centrální části. Ale jen jsme se tu byli vyspat, takže jsem to přežila :) 
Přes den jsme totiž vyrazili malým katamaránem na velryby. Možností a společností je tu strašně moc, takže záleží, co preferujete. My vždycky vybíráme spíš menší lodě (tentokrát nás bylo na lodi 20) a u společností, které se snaží o studium a záchranu mořských tvorů, mají informace o populaci velryb a jsou to srdcaři (nebo se aspoň tak tváří). Měli jsme štěstí a viděli asi 10 kulohlavců, přesněji Kulohlavec Sieboldův anglicky short-finned pilot whale, včetně jednoho mláděte. 
Na rozloučenou s Tenerife jsme si toho víc přát ani nemohli :)
A příště vás vezmu na ostrov La Palma, kterému se přezdívá La Isla Bonita.

7. ledna 2019

Tenerife - část první

Proč jsme si tentokrát vybrali Kanárské ostrovy vlastně ani nevím. Na velké plánování nezbyl čas, chtěli jsme do tepla a nechtěli jsme řešit žádný víza. V rámci Evropy tedy zrovna moc možností není, takže Kanáry. Ale jaký ostrov si vybrat? Lákaly nás spíš ty ostrovy na severu, víc zelené a divočejší. Z Tenerife se trajektem dostaneme dál, navíc jsme objevili přímé lety z Vídně na Tenerife Sur, takže nebylo, co řešit.
Jen poznámka k letům na Kanáry - většinou zde lítají nízkonákladovky, nečekejte občerstvení zdarma, ani že výsledná cena letenky bude taková, na kterou vás lákají. Při online checkinu jste nuceni si vybrat místo v letadle v ceně 4-8€ a se zavazadly to taky nebývá zcela jasné. My jsme u Laudamotion, který využíval systému Ryanairu, nakonec skončili u Priority. Informace o zavazadlech si tak malinko protiřečily, že jsme nechtěli riskovat, vůbec se nám to nechtělo řešit a pročítat fóra, jestli tedy zavazadlo bude opravdu odbaveno zdarma či ne.

Půjčení auta je kapitola, kterou bych ráda vyzdvihla. Doporučujeme společnost Cicar a to s naprostým klidem a nebojím se napsat, že i s nadšením. Ještě nikde jsme nezažili, tak hladké půjčení auta. A to už jsme půjčovali auto v různých zemích. Jen se připravte na pořádnou frontu, pokud půjčujete auto hned na letišti. Ale máte-li zabookováno předem, u přepážky strávíte max 5 minut. Žádná kontrola auta, plné pojištění, zablokují vám jen deposit za klíč, který při vrácení auta zase vrátí, dostanete klíče a sami si auto najdete na uvedeném místě na parkovišti. Cena odpovídá ceně na internetu, žádné pojištění navíc, blokované peníze atd. Kiosek mají na všech letištích i v přístavech. Největším problémem tedy byl výjezd z parkoviště, ale do třetice se nám to povedlo :D

Náš první výlet byl do severovýchodního cípu ostrova - Parque Rural de Anaga. Čekejte pořádné serpentiny a taky plná parkoviště, pokud vyrazíte v neděli a navíc si jako my přispíte. Bohužel na žádný pořádný trek v okolí Mirador Cruz Del Carmen jsme se k mému velkému zklamání nedostali. A tak jsme uháněli k pobřeží, na jednu z divokých pláží, kam musíte sejít po relativně upravených schodech - Playa de Benijo. Na koupání to moc nebylo, byl příliv a z jižní strany se tyčí obrovské skály, takže jsme se ocitli ve stínu. Ale za to burácení vody, ten vzduch a klid to stálo.
Panoramata neuvěřitelný :)
Kdo má slabší žaludek, bude pro něj hodinová cesta v této oblasti utrpením... Já si musela ze začátku dost zvykat.
Playa de Benijo - takový typ pláží mám nejradši.
Dalším cílem našeho putování, kterému jsme věnovali 2 dny, byl Národní park Teide. Je to taková povinnost sem zavítat. Hlavním lákadlem je sopka El Teide. Je to největší hora Španělska i všech ostrovů v Atlantiku a třetí nejvyšší sopka na světě, která měří asi 7000 m od úpatí na dně oceánu a tyčí se do výšky 3717 m n. m.
Park nám vyrazil dech, oba jsme milovníci geologie a fascinují nás tyhle krajiny. Zcela vymetená obloha, slunce a vítr - myslete na to, že vám může být slušný vedlo ale i zima (opalovák a mikinu s sebou).
Jedním z nejznámějších okruhů je Roques de García. I přes velké množství parkovacích míst může být problém zaparkovat - to platí prostě všude na ostrově. Tentokrát jsme měli štěstí. U hlavní vyhlídky bylo plno lidí, postupně ale odpadávali a na samotné cestě jsme narazili jen na pár jedinců. Celý okruh je označován za jednoduchý, nám dal, nevím proč, celkem zabrat, ale užili jsme si to. Určitě tuhle část parku nevynechejte a vemte si dost vody a něco na posilněnou.
Místem, které si mi líbilo ještě víc, byl okruh začínající na Mirador de Sámara. Tam jsme nenarazili na nikoho. Ale při návratu k parkovišti, tam chudáci Španěláci pobíhali a prohledávali auto s tím, že je někdo vykradl a jsou bez telefonu a kamery. Ponaučení zní - brát si vše cenné s sebou. 
Pohled na černou sopečnou půdu, ze které rostou borovice, mi dělal ohromnou radost. A o výhledech na samotné Pico de Teide a sousedící Pico Viejo ani nemluvím.
Naprostá fascinace.
Okruh je také označován jako lehký, a nám sedl mnohem víc. Oba treky se dají s klidem zvládnou za jeden den. Včetně různých vyhlídek po cestě. Jediné, co mě mrzí je, že jsme neviděli jedinou místní ještěrku s modrými fleky na bocích. Údajně je nejde nepotkat, no nám se to povedlo.
Treků je v parku celá řada, většinou jsou to ale jednosměrné cesty. Každopádně vybere si každý. On i samotný průjezd autem přes park je podívaná.
Další den jsme si přivstali a vyrazili znovu k El Teide. Na samotný vrchol sopky se denně dostane jen cca 160 lidí, potřebujete na to speciální povolení a to je na dlouho dopředu vyprodané. Jedinou možností tedy zůstává zahájit výstup nahoru někdy ve 2 v noci, abyste stihli od parkoviště vystoupat a zároveň sestoupit zpět k lanovce dřív, než bude u brány na vrchol obsluha a to je údajně v 9 hodin. Nám se vstávat fakt nechtělo. Vrchol jsme tedy oželeli a pod vrchol se (srabácky) nechali vyvést lanovkou. Na Ondrovi bylo zřetelně vidět, že se mu nechce a že je unavený (abych to nesváděla jen na něj, byla jsem na tom podobně), takže jsem to i dolů vzali lanovkou. Asi stárnem nebo co :D  
Večer předem jsme si přes internet koupili lístek na první lanovku mířící pod vrchol El Teide v 9:00. Cena je 13,5€ za cestu, tedy 27€ tam a zpět na osobu. Od půl 9 jsme čekali u lanovky, 9:15 se stále nic nedělo a o další čtvrt hodinu později nám řekli, že mají technické problémy a že máme přijít v 11, dřív prý nepojede. V první chvíli nás to pěkně naštvalo, schválně jsme chtěli jet první lanovkou, aby nahoře nebylo moc lidí, protože od 11 jezdí lanovka co 10 minut, navíc jsme oželeli snídani (to nejvíc štvalo Ondru) a taky jsme na zbytek dne měli jiné plány. Čekání na sluníčku ale nakonec bylo docela příjemné, dokud jsme o půl 11 neviděli jet první lanovku nahoru. Hned jsme se tady sbalili a šli do fronty. Naštěstí nás vzali přednostně a tak se vlastně skoro nic nestalo :) Pozor na pořádnou zimu v ranních a večerních hodinách. Než slunce zesílí, pohybují se teploty kolem 10°C, na vrcholku jsme narazili i na sníh.
Nahoře jsme se vydali nejdříve na jednu vyhlídku a pak na druhou na opačnou stranu. Cestičky jsou pěkně upravené a výhledy neuvěřitelné. Ať už se rozhodnete pro jakoukoliv variantu - lanovku či výšlap či kombinaci chůze a lanovky, stojí to za to. Jen poslouchejte sebe i svoje tělo a pozor kam šlapete, přece jen jste ve výšce 3,5 tisíce metrů.
Při dobrém počasí lze vidět i okolní ostrovy.
Kde jsme spali? Kde se koupali? A jaká města navštívili? To se dovíte příště...

4. ledna 2019

2019

Rok 2019 je tady. Rozjezd z mojí strany je teda dosti pozvolný. Popravdě vůbec nic se mi zatím nechce. Ale to přijde. Snad.
Jsem ráda, že 2018 už je za námi. Ne, že by to byl vyloženě špatný rok, ale nějak mám problém s hledáním pozitiv. To ale neznamená, že se nic pozitivního nestalo. Shrnuto - byly už lepší roky, ale taky horší. 
V roce 2019 je co zlepšovat a taky mě (nás) čeká pár výzev, na které se těším.
Je důležitý se mít na co těšit.

V dohledné době vás zahltím ještě ohlédnutím za naší dovolenou, která tentokrát byla dost jiná než ty předešlé a odráželo se v ní pracovní nasazení a shon z předchozích měsíců. Co si budeme povídat, žádné extra velké dobrodružství to nebylo, což se dalo čekat už při výběru této destinace, komfortní zónu jsme překročili jen o kousek. Spali v pohodlné posteli, jedli hodně jídla, nebyl problém s autem, autobusem, trajektem ani v letadle. Nikdo nás nechtěl ošidit či okrást, "nejnebezpečnější" zvíře, na které jsme narazili, byl krkavec, který nám sežral sušenky... Ale odpočinuli jsme si a hlavně jsme trávili čas spolu a dost se nasmáli. (A selfíčka nám stále nejdou :D)
Vám přeji v tomto roce spoustu spokojených dní, hodně smíchu a málo stresu (toho negativního). 
A nezapomeňte, že jaký si to uděláte, takový to budete mít! A my budeme mít prima rok :)

11. prosince 2018

Rekapituluju

Je to tak. Včera jsem letos naposledy navštívila poštu a dneska osobně předala poslední knížku a deku a tím pro mě tento pracovní rok skončil.
Nutí mě to zamyslet se nad celou mojí prací a trochu si to sesumírovat. Opět jsem letos dostala spoustu lekcí a beru si z toho opravu ponaučení do příštího roku. Našla jsem si nějaký systém, který ale musím do příštího roku určitě ještě hodně zefektivnit. Dobrá zpráva je, že mě to pořád moc baví.

Kolik knížek jsem letos udělala vlastně nevím, i když by se to dalo samozřejmě spočítat z faktur. Bylo jich určitě přes 100. Ale to není zase tak důležitý.
Založila jsem IG profil a FB profil. Instagram mě hodně baví. Je to jednoduché, efektivní a řekla bych i přehledné. Zpětná vazba je moc fajn a komunikace taky.  Nemluvím o tom, že IG zákaznice jsou zlatý a neměla jsem s nimi sebemenší problém či komplikaci. Zatímco s facebookem se dost peru. Momentálně jsem ho trochu omezila, ale uvidíme, jak to bude dál. Jen samotné přidávání fotek, pokud se děje z mobilu, je otravné, zprávy nepřehledné, statistiky vlastně taky a vzhledem k tomu, že tyhle věci dělám většinou v kavárně, nemám na to prostě nervy.
Předvánoční shon mě donutil se zamyslet nad prodejem na Fleru. Je to skvělá platforma pro prodej, to určitě, ale mám dojem, že už je dávno za svým vrcholem. Kromě toho, že faktury Fleru za provize z prodaného zboží mi pořád rostou a pohybují se v lepších měsících v řádech tisíců (a to hned 1. v měsíci vědět nechceš), musím přiznat, že začínám mít čím dál větší problémy se zákaznicemi. Jsou nespolehlivé, neplatí v čas, nekomunikují, objednávky rozdělují po stránkách a tím mě administrativně zatěžují atd. 

V každé chytré knížce o podnikání najdete kapitolu o tom, kdo je vlastně váš zákazník. U mě je to poměrně lehké. Dále se zákazníci (u mě 99,9% zákaznice) rozdělují na 3 skupiny - A,B a C. Skupinu A tvoří nejlepší zákazníci - co platí včas, nediskutují o ceně, opakovaně se vrací a vůbec je s nimi milá domluva. Já mám tyto zákaznice hlavně na instagramu a jsem za ně opravdu moc ráda. Mám zákaznice, které zvládnou objednat postupně 3 knížky a bez problémů je mít během 2 týdnů doma.
Se skupinou B se dá také vyjít, sem tam se objeví nějaký zádrhel, ale nic, co by se nedalo vyřešit, většinou jde jen o trochu větší množství vyměněných zpráv. 
A pak jsou tu zákaznice typu C - ty já mám momentálně jen a pouze na zmiňovaném Fleru. A dokonce těsně před Vánocemi jsem si sama pro sebe nově založila i skupinu D. Déčková zákaznice je taková, se kterou se domlouváte prostědnictvím 15ti zpráv, pak se vám neozývá, na zprávu o urgenci platby sice reaguje platbou, ale zase dále nekomunikuje a po 2 týdnech, co jste jí poslali vzorník látek na obálku (nejdříve 30 vzorů, pak 60 a následně 90 vzorů) vám napíše, že si nevybrala. Ano, i to se může stát a zákazník na to má právo. Ale zatím se to tedy stalo jen jednou, s touto "déčkovou zákaznicí". Pak vás začne přemlouvat, že vám konkrétní látku pošle poštou. Po několika odmítnutí vám pošle asi 10 odkazů na látky v různých eshopech. Po rozkliknutí zjistíte, že 3 látky jsou stejné látky jako máte v již dávno poslaném vzorníku. Samozřejmě všechny tyto informace se postupně objevují v další 20ti zprávách... Když už si říkáte, že se snad blížíte ke konci tak začne špekulovat o dalších variantách a pořadí stránek. Abyste pak v dalších 10ti zprávách dostali informaci, že to teda máte udělat podle sebe, protože je to přece jen váš výrobek... A to jsem vynechala, že knížka je rozdělena postupně do 3 objednávek v podobě přídavků a 3 platbách.
S obrovskou úlevou pak po 6ti týdnech konečně stojíte na poště s balíčkem a říkáte si, už nikdy víc.
Pošlete paní info o odeslání s číslem zásilky a myslíte si že je to konce, ale pak stejně ještě dostanete zprávu s otázkou, jestli jste balík poslala, protože ještě nic nepřišlo. Tak kliknete pod tuhle otázku na "zásilku můžete sledovat zde" a zjistíte, že paní ji má už pár dnů na poště k vyzvednutí. 

Dlouho jsem váhala, zda s touhle zkušeností vyjít ven a napsat to, nakonec zvítězila upřímnost. Nechci zákaznici nijak urážet, třeba to celé vnímala jinak a jsem si vědoma toho, že mi úmyslně nechtěla dělat problémy. Ale prostě jsem to musela ventilovat, abych to ze sebe dostala a třeba se se mnou podělíte i vy o podobné náročné objednávky a poradíte, jak tomu příště předejít. Hodně už jsem to svým systémem (výběr z již vytvořeného) redukovala, ale stejně to nejde úplně. Naštěstí už je to tak jedna max dvě zákaznice v roce.

Další důležitou součástí práce bylo důsledně si letos hlídat příjmy a výdaje. A zvykla jsem si docela rychle. Velmi jednoduše to jde s aplikací Spendee. Přehledně pak vidíte za co máte největší výdaje a kde naopak nejvíce vyděláte, zvlášť když máte příjem z více platforem. Ale neptejte se kolik procent z mých výdajů tvoří kategorie "Kafe" :D Za tuhle statistiku jsem na sebe pyšná.
Od ledna začínám i s detailním měřením času práce, zatím jsem ale nenašla úplně ideální aplikaci a zapomínám ji zapínat, takže přehledné statistiky z minulého měsíce nejsou tak vypovídající jako informace o financích. Když se chcete živit jen a pouze kreativní prací na vlastní noze, jinak to ani nejde. "Tvrdá data" jsou holt potřeba, jinak budete třít bídu s nouzí nebo vás to semele a vyhoříte. Toť můj názor a zkušenosti.
Nechci si do příštího roku dávat žádná velká pracovní předsevzetí. I když několik poznámek už mám sepsáno a kategorii dlouhodobé a střednědobé cíle. Příští rok to totiž vypadá na krok do velkého neznáma a na spoustu změn a výzev, na které se těším. (A prosím vás ani o děti ani o svatbu nejde - mám pocit, že lidi se ani na nic jinýho ženské mého věku neumí ptát :D).
Ráda bych si vyčlenila pravidelný čas na novinky. Protože se mi osvědčili miniknížky, chtěla bych se jim dále věnovat a rozšiřovat nabídku. Jsou rychlé, finančně dostupné pro více lidí a navíc ve chvíli objednání jsou zcela kompletní a nachystané k odeslání. Zatímco na velkých knížkách je ještě spousta práce v doladění obálky a následné kompletace. Ale samozřejmě i nadále bude možné si sestavit knížku podle přání. 
Uvidíme, myšlenek je hodně, musí si sednout a najít si v hlavně svoje místo. To se mi doufám povede na dovolené. Teď už se můžu naplno těšit :)

Těm skalním, co přečetli až sem, přeju krásné svátky, pohodu, oddych a spoustu smíchu a radosti. 
Děkuji všem zákaznicím a lidem, co mě podporují, třeba jen milým slovem. Všeho si moc vážím