11. prosince 2018

Rekapituluju

Je to tak. Včera jsem letos naposledy navštívila poštu a dneska osobně předala poslední knížku a deku a tím pro mě tento pracovní rok skončil.
Nutí mě to zamyslet se nad celou mojí prací a trochu si to sesumírovat. Opět jsem letos dostala spoustu lekcí a beru si z toho opravu ponaučení do příštího roku. Našla jsem si nějaký systém, který ale musím do příštího roku určitě ještě hodně zefektivnit. Dobrá zpráva je, že mě to pořád moc baví.

Kolik knížek jsem letos udělala vlastně nevím, i když by se to dalo samozřejmě spočítat z faktur. Bylo jich určitě přes 100. Ale to není zase tak důležitý.
Založila jsem IG profil a FB profil. Instagram mě hodně baví. Je to jednoduché, efektivní a řekla bych i přehledné. Zpětná vazba je moc fajn a komunikace taky.  Nemluvím o tom, že IG zákaznice jsou zlatý a neměla jsem s nimi sebemenší problém či komplikaci. Zatímco s facebookem se dost peru. Momentálně jsem ho trochu omezila, ale uvidíme, jak to bude dál. Jen samotné přidávání fotek, pokud se děje z mobilu, je otravné, zprávy nepřehledné, statistiky vlastně taky a vzhledem k tomu, že tyhle věci dělám většinou v kavárně, nemám na to prostě nervy.
Předvánoční shon mě donutil se zamyslet nad prodejem na Fleru. Je to skvělá platforma pro prodej, to určitě, ale mám dojem, že už je dávno za svým vrcholem. Kromě toho, že faktury Fleru za provize z prodaného zboží mi pořád rostou a pohybují se v lepších měsících v řádech tisíců (a to hned 1. v měsíci vědět nechceš), musím přiznat, že začínám mít čím dál větší problémy se zákaznicemi. Jsou nespolehlivé, neplatí v čas, nekomunikují, objednávky rozdělují po stránkách a tím mě administrativně zatěžují atd. 

V každé chytré knížce o podnikání najdete kapitolu o tom, kdo je vlastně váš zákazník. U mě je to poměrně lehké. Dále se zákazníci (u mě 99,9% zákaznice) rozdělují na 3 skupiny - A,B a C. Skupinu A tvoří nejlepší zákazníci - co platí včas, nediskutují o ceně, opakovaně se vrací a vůbec je s nimi milá domluva. Já mám tyto zákaznice hlavně na instagramu a jsem za ně opravdu moc ráda. Mám zákaznice, které zvládnou objednat postupně 3 knížky a bez problémů je mít během 2 týdnů doma.
Se skupinou B se dá také vyjít, sem tam se objeví nějaký zádrhel, ale nic, co by se nedalo vyřešit, většinou jde jen o trochu větší množství vyměněných zpráv. 
A pak jsou tu zákaznice typu C - ty já mám momentálně jen a pouze na zmiňovaném Fleru. A dokonce těsně před Vánocemi jsem si sama pro sebe nově založila i skupinu D. Déčková zákaznice je taková, se kterou se domlouváte prostědnictvím 15ti zpráv, pak se vám neozývá, na zprávu o urgenci platby sice reaguje platbou, ale zase dále nekomunikuje a po 2 týdnech, co jste jí poslali vzorník látek na obálku (nejdříve 30 vzorů, pak 60 a následně 90 vzorů) vám napíše, že si nevybrala. Ano, i to se může stát a zákazník na to má právo. Ale zatím se to tedy stalo jen jednou, s touto "déčkovou zákaznicí". Pak vás začne přemlouvat, že vám konkrétní látku pošle poštou. Po několika odmítnutí vám pošle asi 10 odkazů na látky v různých eshopech. Po rozkliknutí zjistíte, že 3 látky jsou stejné látky jako máte v již dávno poslaném vzorníku. Samozřejmě všechny tyto informace se postupně objevují v další 20ti zprávách... Když už si říkáte, že se snad blížíte ke konci tak začne špekulovat o dalších variantách a pořadí stránek. Abyste pak v dalších 10ti zprávách dostali informaci, že to teda máte udělat podle sebe, protože je to přece jen váš výrobek... A to jsem vynechala, že knížka je rozdělena postupně do 3 objednávek v podobě přídavků a 3 platbách.
S obrovskou úlevou pak po 6ti týdnech konečně stojíte na poště s balíčkem a říkáte si, už nikdy víc.
Pošlete paní info o odeslání s číslem zásilky a myslíte si že je to konce, ale pak stejně ještě dostanete zprávu s otázkou, jestli jste balík poslala, protože ještě nic nepřišlo. Tak kliknete pod tuhle otázku na "zásilku můžete sledovat zde" a zjistíte, že paní ji má už pár dnů na poště k vyzvednutí. 

Dlouho jsem váhala, zda s touhle zkušeností vyjít ven a napsat to, nakonec zvítězila upřímnost. Nechci zákaznici nijak urážet, třeba to celé vnímala jinak a jsem si vědoma toho, že mi úmyslně nechtěla dělat problémy. Ale prostě jsem to musela ventilovat, abych to ze sebe dostala a třeba se se mnou podělíte i vy o podobné náročné objednávky a poradíte, jak tomu příště předejít. Hodně už jsem to svým systémem (výběr z již vytvořeného) redukovala, ale stejně to nejde úplně. Naštěstí už je to tak jedna max dvě zákaznice v roce.

Další důležitou součástí práce bylo důsledně si letos hlídat příjmy a výdaje. A zvykla jsem si docela rychle. Velmi jednoduše to jde s aplikací Spendee. Přehledně pak vidíte za co máte největší výdaje a kde naopak nejvíce vyděláte, zvlášť když máte příjem z více platforem. Ale neptejte se kolik procent z mých výdajů tvoří kategorie "Kafe" :D Za tuhle statistiku jsem na sebe pyšná.
Od ledna začínám i s detailním měřením času práce, zatím jsem ale nenašla úplně ideální aplikaci a zapomínám ji zapínat, takže přehledné statistiky z minulého měsíce nejsou tak vypovídající jako informace o financích. Když se chcete živit jen a pouze kreativní prací na vlastní noze, jinak to ani nejde. "Tvrdá data" jsou holt potřeba, jinak budete třít bídu s nouzí nebo vás to semele a vyhoříte. Toť můj názor a zkušenosti.
Nechci si do příštího roku dávat žádná velká pracovní předsevzetí. I když několik poznámek už mám sepsáno a kategorii dlouhodobé a střednědobé cíle. Příští rok to totiž vypadá na krok do velkého neznáma a na spoustu změn a výzev, na které se těším. (A prosím vás ani o děti ani o svatbu nejde - mám pocit, že lidi se ani na nic jinýho ženské mého věku neumí ptát :D).
Ráda bych si vyčlenila pravidelný čas na novinky. Protože se mi osvědčili miniknížky, chtěla bych se jim dále věnovat a rozšiřovat nabídku. Jsou rychlé, finančně dostupné pro více lidí a navíc ve chvíli objednání jsou zcela kompletní a nachystané k odeslání. Zatímco na velkých knížkách je ještě spousta práce v doladění obálky a následné kompletace. Ale samozřejmě i nadále bude možné si sestavit knížku podle přání. 
Uvidíme, myšlenek je hodně, musí si sednout a najít si v hlavně svoje místo. To se mi doufám povede na dovolené. Teď už se můžu naplno těšit :)

Těm skalním, co přečetli až sem, přeju krásné svátky, pohodu, oddych a spoustu smíchu a radosti. 
Děkuji všem zákaznicím a lidem, co mě podporují, třeba jen milým slovem. Všeho si moc vážím

10. prosince 2018

Narozeninový dárek


Pamatujete si na obraz, o kterém jsem nedávno psala?
Dostala jsem ho k narozeninám od kamarádky Milady. Sešly jsme se po delší době opět na kávě a ona mě tím opravdu zaskočila. Obraz si totiž odložila u nás v kavárně už v době oběda. Náš kavárník si dělal srandu, že až mu nepůjde kafe a klesne prodej, udělá si tu z toho uloženku...
Obraz malovala podle podle této mojí fotky.
A musíte uznat, že je jako živej!
Detaily.
Asi už si nemohla vybrat nejkýčovitější fotku, jakou jsem snad kdy udělala - západ slunce u Uluru :)
Obraz už dávno visí v pracovním koutku, hned vedle cestovatelský mapy, kde letos ještě přibude nějaký špendlík. Tentokrát to nebude taková divočina jako je u nás o Vánocích zvykem a ani to nebude zase tak daleko. Letos jsme bohužel nestihli zařídit nic extra adrenalinového (i když v plánu to bylo), ale myslím, že i Kanárské ostrovy, kam za pár dnů odlétáme, si užijeme náramně. Pokud byste měli nějaké tipy na ostrově Tenerife a La Palma, budu ráda. Všechno řešíme na poslední chvíli. Letenky máme týden a včera jsme aspoň zarezervovali ubytování, auto a trajekt. Víc prostě budeme řešit za pochodu...
Pracovně už také finišuji a tak polehoučku pomaloučku dovolím hlavě, aby se začala těšit :) Po předvánočním maratonu si to, myslím, zaslouží...
P.S: Dostala jsem k narozeninám od Ondry i skvělou mikinu s tapírem a při snaze vám ji vyfotit jsem zjistila, že absolutně nezvládám udělat si fotku v zrcadle...modní blogerka ze mě holt nebude :)

20. listopadu 2018

Zima

Zima dorazila i do Olomouce.
Tento příspěvek píšu z kavárny, kde se snažím uschnout. To je tak, když se vám ráno nechce běhat po pochůzkách a necháte to na odpoledne. A odpoledne začne sněžit. Jakože hodně sněžit.
A tak tu popíjím druhé kafe a čekám na kamarádku, protože někdy je holčičí pokec potřeba.

V sobotu jsme s Ondrou vyrazili do lomu do Výklek. Ráno už pěkně mrzlo. Ale ten božský klid. Tohle miluju, i když už jsem nemohla skoro udržet foťák v ruce, jak mi mrzly prsty.
Na první slunečné paprsky jsme si museli skoro hodinu počkat, ale za ten bokeh to myslím stálo.
P.S: Milada (kamarádka) mě na kávě tak zaskočila, jak už dlouho nikdo. Představte si, že jsem od ní dostala dárek k narozeninám. O dva týdny dřív. (Ano, s hrůzou jsem zjistila, že za dva týdny budu zase o rok starší.) Naprosto nečekaně. A ještě si ho v kavárně odložila dopředu, takže přišla "s prázdnýma rukama". A víte, co jsem dostala? Obraz, který malovala podle mojí fotky. Je na něm Uluru při západu slunce. Až mě to dojalo a neměla jsem slov. Jakmile mu vyberu nějaké čestné místo, pochlubím se. Děkuju. Za obraz, za kafe, za překvapení, za pokec...

15. listopadu 2018

Holedná

Obora Holedná už je dost profláknutý místo v Brně. Ale stejně stojí za návštěvu a na podzim ještě o kus víc. Loni jsme taky neodolali.
Letos sice nebylo tak pěkně, ale díky tomu a i brzkému vstávání, jsme potkali méně lidí.
Daňků jsme viděli dost, ale muflony už jsme časově nestihli a tak se zase budeme muset vrátit. Snad Ondru přemluvím na nějaký ten zimní výlet. A snad u toho nezmrznu :)
Znáte tohle místo? 
P.S: Vhodné i pro rodinky s dětmi, kočárky (některé cesty jsou zpevněné) a i pejsky (na vodítku!). Divočáků se bát nemusíte, ti jsou za betelným plotem :)

13. listopadu 2018

První rok

Herbík měl první narozeniny a jako správná teta jsem mu musela udělat jednu knížku. Stejně jako dostal brácha Kryštůfek k prvním narozeninám svoji knížku. Musím se hrozně smát, když ji vidím (a mimochodem má ji doteď a je fakt sranda v ní listovat). Byla to moje úplně první knížka, která vznikla skoro před čtyřmi lety, tenkrát snad ještě v ČR nikdo netušil, co to quiet book je. Googlila a hledala jsem na zahraničních stránkách nějakou inspiraci, abych vůbec věděla, jak to asi tak vypadá. No myslím, že jsem od té doby ušla kus cesty :)
Tak tady je a prosim vás tu stránku s motýlkem vymyslel Ondra (to abych mu neubírala jeho zásluhy). Křídla jsou ze speciální látky, na které krásně drží suchý zip (háček), a jsou ozdobena i zespod (což na fotce bohužel není dost dobře vidět).
Na poslední stránce ani tentokrát nesmí chybět věnování "byTetaZita" ♡
A na oslavu jsme nejeli jen s touho knížkou, ale na své si přišli i Kristiánek a Boženka.
Oslava byla jako vždycky skvělá a já jsem nesmírně šťastná a je to pro mě pocta, že do téhle rodiny taky patříme. Peti, Tome, Kryštůfku, Herbíku (a všichni dědečci a babičky a maminky a tatínci a bráchové a ségry a tety a strýcové a bratranci a sestřenice...je jich hodně no :D ) máme vás rádi :*

8. listopadu 2018

LES is more

Kde si vždycky vyčistím hlavu?
Brzo ráno v lese a nejlépe s foťákem v ruce. Jsem tak ráda, že je tomuhle mýmu koníčku Ondra nakloněn. I když to kolikrát ráno vážně bolí, když se hrabeme z postele ještě dřív než normální lidi vstávají ve všední den do práce :)

7. listopadu 2018

Hradec Králové a Adršpach

Po menších blogových prázdninách jsem zpět. Vzhledem k povinnostem a nižší motivaci prostě musel blog na chvilku k ledu. Takže ještě pár poznámek k tomu úžasnému podzimu, který nás letos čekal.
Protože se Hradec Králové stal Ondrovým druhým (pracovním) útočištěm, jednou za čas zavítám do tohoto koutu naší republiky. Moje první návštěva, ještě v létě, byla malinko zklamání, protože jsem netušila, kam zajít na kafe a na vegetariánský jídlo atd. Ale další návštěvy už byly lepší, možná jsem už neočekávala tolik:)
Takže kafe mi moc chutná v Kafe na kole, kromě toho tam mají malý dvoreček a když budete mít štěstí, budou vám společnost dělat dvě kočičky. Jídlo mě velmi potěšilo v indické restauraci The Royal Maharaja a ve “špagetárně” Pasta Cook&Look přímo na náměstí.
Vyzkoušela jsem i místní Galerii moderního umění, bohužel jsem se zrovna trefila do období, kdy se chystala výstava, takže jsem navštívila jen stálou expozici. 
S Ondrou jsme si užili i návštěvu Hvězdárny a planetária. Dalekohledem jsme pozorovali hvězdokupy zvané Kuřátka, vzdálené galaxie, Saturn s naprosto zřetelným prstencem a mnoho dalšího.
Ale úplně nejlepší “atrakcí” v Hradci jsou Jiráskovy sady a místní nutrie. Kopu srandy si tam vždycky užijeme.
Kdybyste měli tip na nějaký příjemný podnik v Hradci, budu ráda za info a určitě to vyzkouším.

Jeden víkend jsem se vydali i do Adršpašsko-Teplických skal. Vzhledem k tomu, že byla sobota a krásné počasí, přivítaly nás bohužel stovky a stovky Poláků. Co vám budu povídat, bylo to peklo. Foťák jsem po 5ti minutách hodila do batohu... Příště vyrazíme někam jinam.
Ne vždycky to prostě klapne. Proto se učím příliš neočekávat a brát věci tak, jak to přijdou. Ale někdy je to fakt těžký :)