19. února 2019

Pulčínské ledopády

Takový víkend jako byl ten předešlý jsem si snad ani nemohla přát. To počasí bylo skvělé a ani mi nevadil sníh :)
V pátek večer jsme si užili v okolí Opavy u známých, popili a pokecali, a předtím ještě navštívili Dům umění v Opavě, který mě příjemně překvapil, koukli jsme na práce studentů fotky na ITF a mohli jsme si hlavu ukroutit v přilehlém kostele, prostor je to krásný. Sobotu jsme malinko prolenošili.
Ale v neděli jsme si naplánovali výlet na Pulčínské vodopády. Je to z Olomouce asi hodina a čtvrt cesty a tak jsme si budík nastavili už na 5. Chvilku nám trvalo se vyhrabat z postele, ale před 7 už jsme byli na místě. Parkoviště najdete hned při příjezdu do obce Pulčín a zaplatíte 50 Kč za parkování na celý den.
Ve vsi jsme se kamarádili s kočkama, nikde ani noha.

Cesta je označena šipkami, takže nemůžete zabloudit. Chodit mimo vyznačená místa je zakázáno. Jedná se totiž o přírodní rezervaci a vstup mezi skály je povolen právě v době, kdy se tvoří ledopády (prosinec až březen).
Kvůli velkému oteplení jsem se trochu bála, aby ledopády neroztály. Naštěstí ještě něco zbylo, i když to prý zdaleka nedosahovalo mohutnosti předcházejících let. Nám to ale vůbec nevadilo, zvlášť, když jsme tu byli poprvé a tak jsme to nemohli porovnat.
Zabarvení ledu do rezavých odstínů způsobuje řasa, která žije v ledu.
Tam i zpátky je to jen cca 6km. Já jsem naběhala spoustu kroků navíc kvůli fotkám :) Nenáročná procházka, ale místy to dost klouzalo.
Opět se nám osvědčilo si přivstat, protože jsme okolí měli dobře hodinu jen sami pro sebe. Pak dorazili místňáci, no a na zpáteční cestě už jsme potkaly šílené davy. Takže rozhodně vyražte ještě před 9, pokud chcete trochu klidu. Tohle místo se totiž za poslední 3 roky stalo velmi populární.
Příroda, sluníčko, čajík, kočky a pejsek a jsem happy jak dva grepy :)
Okolí je krásné a v kombinaci s tímhle skvělým počasím, to opravdu nemohlo být lepší. Znáte Pulčínské ledopády?
Kam vy jste o víkendu vyrazili? Opět by se mi hodily nějaké tipy na výlety. Musíme trénovat na srpen :)

8. února 2019

Zimní nálada

Těžce snáším zimu. I když věkem se to trochu mírní. (V důchodu ji budu určitě milovat). Letos ale leden utekl hrozně rychle a ejhle je tu půlka února. Mám velké štěstí, že když mám mizernou náladu, Ondra mě vždycky rozveselí. Za ty roky už jsme se s tím naučil pracovat (čti pochopil, co má udělat, ať nejsem tak mrzutá a má klid :D ). A co mi pomáhá? 
Odpověď je jednoduchá - zvířata. A nejsem nijak náročná. Takzvaná "terapie tlustým psem",  tím je myšlen Alf, funguje stoprocentně a vždy.
A když není k dispozici fousáč, vezmu za vděk i procházku parkem se zastávkou u krmítka. Pozorování sýkorek a dalších ptáčků (přes 10 druhů!) jsme si fakt užili i ve slušné zimě. A pak nás ještě přepadl gang perliček :)
 Pozor, pěkně klovou! Ještě teď se tomu směju :)
 Co vám zaručeně zvedne náladu?

5. února 2019

Rok vepře

Už dlouho jsem vám tu nedala žádnou deku. Dělám je momentálně jen na zakázku a protože jsem měla domluveno pár dek už z loňska, v lednu na ně přišel ideální čas. 
Vyfocenou mám ale jenom tuto jednu. Mělo v ní být hodně žluté, ale zase ne moc :) Z navržených kombinací si nakonec budoucí majitelka vybrala tuto. A mě se taky nejvíc líbila.
A tady vidíte důvod, proč mám vyfocenou jen tuto. Sešlo se několik věcí - můj nejmilovanější "držák" byl doma, byl víkend a deku jsem odesílala až v pondělí a venku svítilo sluníčko, takže doma bylo dost světla :)
Tento rok mě hned od ledna celkem zkouší. Aniž bych se o to nějak zasloužila objevilo se spoustu výzev a lákavých nabídek. Některé úplně nedopadly podle představ nebo zněly líp než je nakonec realita, ale nevadí. Každá zkušenost dobrá. Prozradím vám je ale postupně, nechci nic zakřiknout.
Největší radost mám z toho, že jsme se s Ondrou přihlásili na jeden závod. V našem případě nejde moc o závod a o snahu se nějak dobře umístit, ale o to vůbec dokončit a přežít :D Uvrtal nás do toho kamarád a já už se teď těším na srpen. Bude to náročný a taky krásný, protože to bude v překrásné divoké přírodě. Ale zatím toho víc neprozradím.
Dneska začal rok zemského vepře a podle všeho by měl přinést vlnu štěstí a bohatství. Neměli bychom se bát vykročit ze své komfortní zóny, protože nové příležitosti nám mohou přinést spoustu dobrého. Já myslím, že my s Ondrou určitě z komfortní zóny nejednou vykročíme :)
Štastného vepře i vám!

31. ledna 2019

La Palma - část druhá

Slíbila jsem vám nějaké typy na treky na La Palmě a konečně jsem se k tomu dostala.
Nejkrásnějším trekem ostrova je Caldera de Taburiente. Je to celá oblast a pokud narazíte na informační centrum kousek od městečka El Paso, pošlou vás ještě dobrých 20km jinam. V oblasti je spousta tras a na některé musíte nastoupit opravdu hodně brzo, protože trvají i 9 hodin. Nám se to samozřejmě nepovedlo a tak jsme vybrali cestu k barevnému vodopádu s tím, že zpátky půjdeme stejnou cestou. Pokud prší, tak je tato cesta zcela neschůdná. Proč? Protože částečně vede korytem vyschlé řeky.
Cestou tam jsme se striktně drželi ukazatelů, které vedly podél řeky a několikrát ji protínaly. Zpátky už jsme si to ale celé dali korytem řeky. Za nás to bylo nejlepší volba.
V oblasti si hodně hrají s vodou, kterou svádí k banánovým plantážím. Pohledy dolů do koryta a vůbec na celé okolí a vysoké stěny byly dechberoucí.
Nikam jsme nechvátali a tak jsem si užívala i pohledu na nebe, zatímco Ondra do sebe tlačil svačinu.
Po přebrodění soutoku dvou říček se začala voda krásně měnit. Obsahuje mnoho minerálů a tak je nejdříve zelená, pak žlutá až se změní úplně na oranžovou.
U vodopádu jsme měli společnost v podobě krkavce, který okukoval, co máme na svačinu. Z ruky si ale nakonec nevzal - srab.
Barevný vodopád nás sice zklamal, až jsem se musela smát, protože na fotkách vypadal jako veliký krásný vodopád a přitom je to takovej čůrek, ale to vůbec nevadilo, protože tady víc než kde jinde platilo, že cesta je cíl.
Jak už jsem zmínila, tak zpáteční cestu jsme dali celou korytem a já jsem byla nadšená jak malá holka. Krásný světlo, výhledy, lidí jsme potkali jen pár, zato konipásků horských jsme tu viděli neskutečné množství. Jsou tak krásní a rychlí a bojí se, takže mé pokusy o fotku skončily naprostým fiaskem.
 "Pojďte slečinko, já vám to tu podržím" aneb srandičky mého supermana :)
Na konci nás čekala takováto nádhera. Pozdě odpoledne tu slunce vrhá krásné světlo a skály tak vytváří neskutečné vrstvy. Nemohla jsem se vynadívat.
Další den jsme se vydali do Los Tilos. Neuvěřitelně zelená nádhera, vlhký a chladný vzduch a prochází se tu i několika tunely, treků je tu opět víc. Z počátku jsme trochu litovali volby, protože jsme dorazili celkem pozdě a na celý trek už jsme si z časových důvodů netroufli. Šlapali jsme docela dlouho pořád nahoru až k vyhlídce (která není ideální pro ty co se bojí výšek, takže jsem se klepala a ani nic nevyfotila).
Všude tu poletovaly pěnkavy a jakmile jsme zašustili svačinou, hned zpozorněly.
"Dám jim z ruky" říkám. Ondra si klepe na čelo, co to mám zase za nápad. Pár minutek vyčkávání a už nalétávaly. Zážitek jak hrom. Byly strašně rychlý (kdo sleduje instagram mohl ve stories vidět i zpomalené video). A já jsem se i přes ne úplně ideální techniku a strašné světelné podmínky rozhodla je fotit. Asi z 200 fotek jsou použitelné jen tyto a já se nemohla rozhodnout, kterou vybrat, takže je tu máte všechny :)
 Po výměně světelnějšího objektivu...
Tuhle mám asi nejradši. Jediná samička mezi osmi samečkama. Narozdíl od nich mi na ruce 2 vteřinky poseděla :)
Vyrazili jsme pak ještě více na sever.
A zabloudili k pobřeží, kde byly super bazény Piscinas de la Fajana. Plavaly tu krásné barevné rybky, ale slunce už ztrácelo na síle a nám se do studené vody nechtělo.
Víc jsme toho bohužel nestihli, protože poté, co Ondra s chutí snědl tenhle zmrzlinový dort, klepal se až do večera zimnicí a s lehkou střevní otravou proležel druhý den u televize v apartmánu, takže další výlety jsme zrušili. Naštěstí byl za 24 hodin zcela fit.
Poslední den jsme strávili v hlavním městě Santa Cruz de la Palma. Moc pěkné městečko, rozkošné domečky s nádhernými obchůdky (měla jsem co dělat, abych si toho nekoupila víc než jeden batůžek - a to nejsem žádný nakupovací maniak), super street art a naproti hotelu pláž, kde skoro nikdo nebyl. Skvěle jsme si zablbli ve vlnách a rozloučili se tak s celým ostrovem.
Kanáry určitě stojí za to. Je spousta možností, jak si je užít. Ať už jako turista s válením na pláži nebo jako dobrodruh s batohem na zádech. A ještě dodám, že jsme, jako na všech cestách, opět používali offlinovou aplikaci maps.me a za nás spokojenost. Tak a tímto článkem uzavírám sérii "Kanárské ostrovy".
Doufám, že se vám naše tipy líbily a aspoň někoho jsem nalákala :)