27. března 2017

Posun

Víkend ve znamení odpočinku i práce, energie i únavy. Možná za to může časový posun, i když na jaře ho snáším mnohem líp než ten na podzim. Dnes jsem se dokonce dokopala k pondělní ranní józe od 7. Sice teď zívám nad monitorem, ale příští týden půjdu zase. A šití deky nechám na zítra, protože po několika týdnech jógového půstu sotva uzvednu hrnek s čajem, jak mě bolí ruce a představa, jak zápasím s velkou dekou, abych ji dostala pod jehlu...

Po Olomouci se v těchto dnech přesunujeme zásadně na Rekolech. Z centra na sídliště, kde bydlí Ondrovy rodiče, se dostaneme za pár minutek a člověka to nabije positivní energii. Návštěvy, nákupy, nebo se jen tak provětrat. Když jsme sečetli naše víkendové pojížďky po městě, dostali jsme se na 15 km. Celkem slušný. A kávičky na zahrádce na sluníčku - sladká víkendová třešnička.

Počasí prý vydrží celý týden, tak si ho užijte!

22. března 2017

Jaro

Jaro je tu. Konečně. Ale kde brát energii? Jak se motivovat? Vyhecovat k většímu výkonu? To kdybych věděla :) Mám pocit, že zimní depresivní nálada přešla samovolně do jarní únavy. Ale nejhorší je snad za mnou.

Na dokončení čekají 2 rozdělané deky, jedna na zakázku a jedna konečně pro nás (znáte to o té bosé kobyle?). Rozdělaná knížka a několik nových stránek, které jsem konečně vystavila na fleru. Další doufám budou přibývat, i když času na šití teď moc není. Pár stránek na ukázku, všechna volné stránky najdete zde.





Prví jarní den vyrazila do ulic také Rekola. Že přesně nevíte, o co jde? Mrkněte se na oficiální stránky. Rekola fungují v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Teplicích a v Olomouci, kde se o ně starám já, spolu s týmem servisáků. Letos máme opravdu vymazlená kola a tento krasavec dostal jméno Tapír - jak jinak, že? :)

Dnes to bohužel na kolo moc nevypadá, alespoň v Olomouci je zataženo tak na 14 dní. A mě čeká zubař. Snad na delší dobu poslední návštěva.
Tak pěkné jaro všem!

7. března 2017

Kufřík pro Oliverka

Přišla mi prosba o menší a levnější variantu knížky. A tak jsem udělala takový kufřík s ušima a magnetickým zapínáním.


Na jedné straně lokomotiva a vagónky na suchý zip, autíčka v labyrintu, motýlek a schovaný šnek.



Na druhé straně traktor, co má sundávací kola, letadlo za mrakem, motýlci ptáčci a kytičky.

Chtěla bych takových podobných kufříků na různá témata vyrobit víc a nabídnout je na fleru, snad mi na to v brzké době zbude nějaký ten čas.

6. března 2017

Březnový víkend

Jaro je prý už tady a i když je počasí ještě zrádné, hned je to všechno veselejší.
Nalezeno na instagramu kamarádky - tak mě to pobavilo, že jsem si to musela půjčit :) Na mém instagramu frčí červený týden...

Prvních letošních pár desítek kilometrů na kole. V tom větru jsme si celkem mákli.
První akordy na nové ukulele, prsty si pomalu zvykají. I přes hodiny drnkání, na koncertování (haha) ještě nejsem připravena, ale baví mě to moc. Ondra mi říká Ukulelembo a zatím neustálé drnkání toleruje :)
Spousta kávy na zahrádce, už aby se v Olomouci objevily i jiné zahrádky a ta "naše" nebyla furt plná... I když kafe je tu stejně nejlepší. 
Procházka městem a návštěva kavárny Amadeus, kde můžete do začátku dubna vidět výstavu fotografií Krzysztofa Gołucha -  V práci. Společnost nám dělal i malý Peťa s rodiči. Brzo oslaví rok a je moc šikovný a pořád usměvavý.
Z výstavy - dlouho už jsem nebyla na žádné vernisáži... To bych měla napravit.

V neděli večer film Twin Peaks: Fire Walk with Me. I přes následné prohlížení štěňátek frbuldočků a exotických krátkosrstých kočiček, který jsou mimochodem fakt vtipný, se mi samozřejmě zdálo o Lauře Palmerové. Houpala se sama na vahadlové houpačce a když začala ječet, vzbudila jsem se hrůzou. Jsem zvědavá na třetí řadu Twin Peaks...

Hezký začátek týdne!

1. března 2017

Bublinky do hlavy

V rámci předsevzetí "užívat si více života" jsem včera vyrazili na degustaci do OpenWine Latino Baru. Je to nový vinný bar v centru Olomouce, kde pracuje náš kamarád. Interiér je podle mě velice povedený a je to moc příjemné místo (nebyli jsme tam poprvé ani naposledy). Něco takového mi v Olomouci docela chybělo.
Degustace pořádají pravidelně (úterky nebo středy) a je nutné rezervovat místo, protože mají téměř vždy plno. Tato degustace byla zaměřena na šumivá vína. Za cenu 290 Kč jsme ochutnali 6 vzorků, což je pro člověka jako já, který bublinky vůbec nepije, až dost. V ceně byly i nachos, mimochodem ty nejlepší, jaký jsem kdy jedla, olivy a mandličky.
Kromě vín, ať už tichých nebo šumivých, se údajně v brzké době chystá i degustace rumů v kombinaci s čokoládou nebo třeba koňaků. Ideální možnost ochutnat to, co byste si normálně nedali.


I Jorge, majitel baru, nám pověděl pár vět. Je to sympatický Chilan s roztomilou češtinou.
 
  Ukázka, jak otevírat a jak naopak neotevírat šumivé víno.
 A na řadu přišla i sabráž!
Nejdříve je nutné oddělat ze švu láhve etiketu a pak jednoduše seknout :) Ba ne, není to tak jednoduché, je potřeba mít tlak v láhvi alespoň 3 atmosféry a dobře vychlazenou láhev. Povede se vám to i s teplejší lahví, ale příjdete o její obsah, který explozí vyteče ven.
 

 To jsme všechno vypili!
A někteří odvážlivci si sabráž vyzkoušeli na vlastní kůži - tomuto se to povedlo na jedničku - čím rovnější řez, tím údajně lépe.
Takže chcete-li vyzkoušet skvělá (jihoamerická) vína, ale třeba i rumy nebo další pochutiny, zajděte. Ale prosím vás nechoďte tam všichni! Nerada bych, aby bylo pořád plno a my neměli kam sednout nebo se nedostali na další degustaci ;)

20. února 2017

Zlín

Ondra mi už delší dobu před spaním čte. A i když to není pravidlo každého večera a vždycky zvládneme jen jednu kapitolu, takže nám knížka trvá klidně i rok, mám to hrozně ráda. Momentálně nás čeká poslední kapitola z knížky Hanzelky s Zikmunda o jejich putování po Jižní Americe. A oběma je nám to líto, že už jsme na konci. Naštěstí jsme sehnali dobrou duši, co nám půjčí jejich další knížky.
 
O víkendu počasí procházkám příliš nepřálo a tak jsme přírodu vyměnili za návštěvu Zlína, konkrétně Muzea jihovýchodní Moravy sídlící ve 14. budově baťovského areálu. Zvládly jsme jen 3. patro, kde se nachází stálá expozice. Ale užili jsme si to náramně. Expozice jsou úžasné a moc doporučuju návštěvu.

Expozice "Princip Baťa – Dnes fantazie, zítra skutečnost"
Boty z různých období a z různých koutů světa.

 Ty vpravo údajně z tapíří kůže.
 Některé hodně bizarní a nenositelné...
Boty pro olympioniky (vlevo) a největší boty (vpravo), na fotce to nejde tak vidět ale jsou obří! Boty, které nosil Shaquille O’Neal, délka podrážky tuším 41 cm.

 Ondra si skládal botu :)
 Kromě bot můžete vidět i stroje a výrobní linku






 
 Expozice postupně přechází k historii města Zlín v různých odvětvích.

 



A nakonec to, proč jsme do Zlína jeli - pánové Hanzelka a Zikmund!
 Jedna z mých nejoblíbenějších fotografií - na Cheopsově pyramidě.
Jejich slavná Tatra - toto je model, originál je v národním technickém muzeu v Praze.
Fotky jsou doprovázené výpisky z deníku. Některé jsou opravdu vtipné, z jiných má člověk husí kůži.


Šuárové, tsantsa, nyhámančí, kamote, náčelník Ambúša a další výrazy nás doprovázely před spaním, někdy se mi zamotaly i do snů a to pak byla zábava :)
Tsantsa - uříznutá hlava, kterou Šuárové za pomocí horkého písku zmenšovali na velikost grepu... Tento rituál chtěli H+Z zdokumentovat a o tom je i jedna z jejich knih Za lovci lebek - jejich zážitky jsou neuvěřitelné a já jsem při předčítání hltala každé Ondrovo slovo a moje představivost jela na plné obrátky. Představovala jsem si, jak v tom vedru šli do pralesa, tahali těžkou foto techniku - musela jsem se smát, když jsem si vzpomněla na nás, jak jsme kráčeli 20 km pralesem v Kostarice ve funkčním oblečení, (které ale v tom vedru nijak zvlášť nefungovalo :D), se spoustou vymožeností jako dezinfekční gel, pohodlné boty, s relativně lehkým foťákem a SD kartou, na kterou se vlezly tisíce fotek, se spaním v moskytiéře (jinak bych zešílela!) přesto docela zničení a vyčerpaní. V té době to teprve muselo být dobrodružství!
Příprava nápoje nyhámančí - kdy ženy přežvýkávaly vařenou kamote (batáty) a spolu se slinami ji plivou zpět do nádoby a následně nechají kvasit... Pánové H+Z to údajně nezkoušeli, Ondra by to prý zkusil, hrdina :)
V knížce je spousta krásných historek a my jsme se u toho dost pobavili.



Pak Miroslav Zikmund oslavil 14.2. své 98 narozeniny! Před pár lety jsem ho viděla v televizi a nevěřila jsem, že má tolik roků, vitální, soběstačný, myslelo mu to, to co říkal, mělo hlavu a patu...neuvěřitelný. Má můj hluboký obdiv.

A já už se těším se na večery s dalšími knížkami, čeká nás Afrika snů a skutečností :)

O baťovském areálu nebudu ani moc mluvit. Prostě paráda.




Doporučuji vegetariánskou restauraci Prašád a taky nezapomeňte na Kavárnu Továrna, mají tam skvělé kafe a dortíky a moc příjemný interiér. Jen si dejte při odchodu pozor na věci, abyste stejně jako já, plni dojmů nenechali v kavárně telefon. Naštěstí dobří lidé ještě žijí a vše dobře dopadlo :)