18. září 2017

Ahoj podzime

Podzim už je definitivně tady. Pravda, čekala jsem, že září bude jako pár posledních let zpátky teplé a užijeme si babího léta, ale myslím, že ještě pár teplých a slunných dnů tento rok přinese. Musím se ale přiznat, že mi to letos nějak nevadí, docela si užívám pochmurného počasí, pít teplý čaj a dívat se z okna, procházet se prázdnýma uličkama, v parku sbírat kaštany... co už si užíváme míň jsou rýmečky. Bohužel ani nám se nevyhnuly. 


Ještě musím zmínit koncert, který jsme si velice spontánně užili minulý týden. Když jsem vyběhla v podvečer na poštu, na náměstí právě probíhala zvuková zkouška a mě bylo hned jasný, že se večer musíme aspoň na chvilku jít mrknout. Norská hvězda indie rockové scény Frøkedal a islandský Samúel Jón Samúelsson Big Band. Byl to nářez. A tohle je přesně ten důvod, proč jsem ráda, že bydlíme tam, kde bydlíme.
A první letošní burčák - trochu se podezírám, že to je důvod, proč mám podzim čím dál radši :)
Hezký začátek nového týdne a pokud možno bez rýmeček! 

13. září 2017

Okolo

Víkendová dávka přírody a babí léto v plné síle. Autobusem na Kopeček a příjemnou nenáročnou procházkou přes Posluchov až do Mariánského Údolí a vlakem zpět domů. Cestou jsme potkali jen 2 lidi, značka ideál.




V Posluchově se nachází jedna kavárna - Café U mlsné kobylky. Objevili jsme ji před pár měsíci, když jsme projížděli na kole. Přijde mi to v tomhle zapadákově jako zjevení. Možná je to i tím, že sem většinou dorazíme kolem oběda, nikde ani noha, jen se tu prohání vesničtí psi. Úžasné posezení u rybníka, káva a zákusek. 


Co víc si přát? Zvířátka! Ano, v tomhle jsem (a budu) prostě pořád dítě, dejte mi 5 morčátek do výběhu a budete mě muset odtáhnout násilím...
Má to ten můj chlap se mnou těžký :)

8. září 2017

Při pátku

Pátek pracovní, hlídací i oddechový. 
Zase hlídám fousáče. Od toho se odvíjí i moje pracovní efektivita. Už asi vím, jaké je to pracovat doma s malým dítětem... Alf totiž potřebuje pořád nějaký kontakt, takže mi musí aspoň ležet na noze zatímco šiju, nebo má nešťastně položený čumák o židli a koulí na mě očima. Na záchod se mnou chodí taky, co kdybych mu chtěla utýct třeba okýnkem, že? I teď se ke mě tiskne, co možná největší plochou, na gauči...
Lístky do Metropolu na koncert Gilmoura koupeny - hurá. A ještě mi udělali radost, že budou dávat reprízu v pondělí 18., protože jinak bych musela jít 13. bez Ondry, který bude pracovně pryč - dvakrát hurá. Páteční kafíčko, teda vlastně hned 2, taky splněno.

Ušitá deka a dojednány další stránky a knížky... Jsem ráda, že jsou zákaznice tak zodpovědné a píšou už teď, i když jde většinou o vánoční dárky. Vzhledem k tomu, že v prosinci cestujeme, posledního listopadu zavírám krám! S objednávkama to vidím tak do půlky listopadu, pokud to pojede takovým tempem jako poslední týden, tak možná i dřív. Proto máte-li zájem, neváhejte a pište co nejdřív :)

Deka 160 x 120 cm, vyplněná 200 gramovým vatelínem, pro prcka, který už co nevidět bude na světě. Jestli to bude holka nebo kluk, se teprve uvidí a tak zadání bylo nějaké neutrální barvy. Kombinace látek byla zcela na mě, děkuji za důvěru. Vypadá to dobře a deka se líbí, teda podle fotek, ale ve skutečnosti je ještě o kus hezčí :) Fotky dneska nic moc, ale s Alfem za zadkem jsem se na lepší nezmohla.


 
 Hezký baboletní víkend!

6. září 2017

Tak kam v zimě?

Za tři měsíce touhle dobou budeme sedět v letadle, čeká nás zatím nejdelší cesta od domova. Prosinec totiž strávíme v...tamtadadá...Austrálii. A i když už máme letenky a hrubou představu naší cesty, pořád tomu úplně nevěřím.
Když jsme přemýšleli, kam se vydat, došlo nám, jak je Austrálie veliká. Je to jako kdybyste měli měsíc na poznání USA bez Aljašky. Nemožné. A tak opět následoval seznam priorit a škrtání. (Tuhle část plánování nesnáším.)
Po původní myšlence road tripu z východu na západ, následovala cesta z jihu na sever, pak se objevila touha navštívit Tasmánii (když už tam na tom konci světa jako budeme, haha).... Ve finále si trochu vypomůžeme přelety a čeká nás na skok Cairns a okolí, protože být v Austrálii a nepodívat se na podmořský život Velkého bariérového útesu by byl hřích, potom červená půda v tzv. Outbacku a okolí Uluru. Asi nejkontroverznější místo celé Austrálie, ale my ten velkej červenej šutr prostě vidět chceme. A nakonec Great Ocean road a pobřeží států South Australia a Victoria.
Co mě láká nejvíc na celé cestě, je samozřejmě unikátní australská fauna.
Pozor je potřeba si dávat na hady, pavouky, krokodýly, štíry, žraloky, chobotnice, včely ale i malé medúzy. V Austrálii žije 143 druhů hadů, Taipan velký je nejjedovatější had na světě, člověka dokáže usmrtit do hodiny. Ani medúzy zvané Čtyřhranky smrtelné se nemusí stydět, zvládnou to i do 2 minut! 
Víte, které zvíře v Austrálii je nejnebezpečnější? Tipněte si a čtěte dál...
Zdroj Pinterest
Zvíře, který chci vidět úplně nejvíc, je wombat! Prej kadí kostky... Pak bych si samozřejmě přála vidět koalu a taky ptakopyska, což je ale v přírodě velice obtížné a spíš by šlo o zázrak. Jediné zvíře, které jsem si jistá, že uvidíme, je klokan :)
Zdroj Pinterest
Těším se na západy a východy slunce a taky noční oblohu a Mléčnou dráhu, červenou zem, modrý oceán a barevný korálový útes, výhledy, skály, pláže, streetart a kávičky v Melbourne, bazény na pobřeží, zelené deštné pralesy... těším se na stanování a společné chvíle ve dvou. Bude to zřejmě trochu (hodně) punk. Jak to celé nakonec dopadne, se vám pak samozřejmě budu snažit shrnout nějakým tím povídáním a hlavně fotkama.
Zdroj Pinterest
A jaké zvíře je tedy největší "zabiják" Austrálie? Budete se divit, ale podle statistiky mezi lety 2000 - 2010 je to suverénně kůň (77 úmrtí), následuje kráva (33), na paty jí šlape pes (27), takže nic, co by nás mělo překvapit, že? :) Až potom následují australské druhy, klokan (18), medúza a žralok (16), had (14) a krokodýl (9). Ovšem až se mi někde na Velkém bariérovém útesu otře něco o nohu, pochybuju, že budu myslet na statistiku :D
Máte-li nějaké tipy týkající se Austrálie obecně, nebo něco konkrétního ke zmíněným lokalitám, budu ráda za info, detailní itinerář cesty totiž ještě ladíme.

4. září 2017

Kapsy, kapsy, kapsičky

Další kousek ze skupiny "potřebovala bych něco takového". Kapsář o rozměrech 49 x 88 cm, 6 kapes a v rozích zavazování na tkaničky, látky nechám zcela na tobě. Tak znělo zadání mojí kamarádky.
Strašně dlouho jsem dumala nad kombinací barev, pořád to nebylo ono, zoufala jsem si, že mám málo látek, zatímco se Ondra smál, protože celý obývák pokryly moje látkové zásoby... Ale chlap tomu prostě nemůže (nechce) nikdy rozumět...
Nakonec jsem vybrala tmavě modrý puntík jako podklad a na kapsy tmavě modré káro, krásnou kytičkovou látku, doplnila to ještě růžovým puntíkem a pustila se do práce.






 A tady už je výsledek.


Celý kapsář i kapsy samotné jsou vyztužené, takže krásně drží tvar. Všechny kapsy jsou i z vnitřní strany podšité látkou. Horní 2 řady jsou ušité jen jako obdélníky a spodní řada je ušita se skladem na objemnější věci.
A ještě 2 malé kapsičky na drobnosti a výšivka s kočičkou :)
Tahle kytičková látka je prostě skvělá. Ještě jí kousek mám, tak uvidíme, na co ji použiju příště.
První zářijová výzva za mnou a hurá na další :)

1. září 2017

Knížka pro Eriku

Malá Erička má doma psího kamaráda - Československého vlčáka, kterého zbožňuje a tak si maminka přála na obálku vlka :)






Prstoví maňásci mě baví, v září se na ně zaměřím.
A v Olomouci prší. Krásně.
Hezký víkend