15. května 2018

Rakousko

Do Rakouska jsem vyjeli zcela bez plánů, což se hlavně ze začátku projevilo jako ne úplně vhodné, protože jsme netušili, kam jet. Chtěla jsem do přírody, pryč z města, od lidí a prostě změnit prostředí a strávit společně s Ondrou trochu víc času. 
Nakonec jsme 2 noci zůstali poblíž Mondsee a další dvě noci se přesunuli k Wolfgangsee. Důvody byly 2 - je to tam hezčí a taky do prvního kempu dorazilo několik rodinek Irů a ti vám dělali takovej bordel, že to nebylo ani možný. Jak ti řvali! Obsadili bazén a tak se tam opili, že byl hluk slyšet až v přilehlé vesnici, kam pak na večer odjeli pařit. Vrcholem byl noční návrat jednoho Ira, který nevěděl, kde je jeho karavan a tak prostě řval, aby ho zbytek rodiny navigoval...
"Povinnou" zastávkou byl Hallstatt, kam jsme zavítali hned po příjezdu. Moc pěkné městečko, ale asi jedno z nejturističnějších míst Rakouska. Každopádně za návštěvu rozhodně stojí.
První den jsme si dali procházku v okolí našeho kempu. Došli jsme k nejstaršímu dřevěnému kostelu v Rakousku. Popravdě bych si přála trochu hezčí cestu a víc výhledů. Velkou část cesty jsme se škrábali do kopce v jehličnatých a smíšených lesích. Trochu jako kdybychom byli v Jeseníkách. Ale aspoň počasí nám přálo.
Druhý den jsme vyjeli na Postalm a vydali se na největší souvislou horskou pastvinu Rakouska. To už bylo lepší, ale pořád něco chybělo. Dělala jsem si poznámku pokaždé, když jsme narazili na krávu. Ani jednou, vážení přátele. (Cimrmanologové určitě poznali.) Asi bylo na krávy ještě zima nebo nevím, ale trochu mě to zklamalo. Vybrali jsme si jeden vrchol (neptejte se na jméno, já si ty rakouský názvy nepamatuju a stejně jsou všechny na jedno brdo...) a krásně se prošli a taky se opálili, protože na pastvinách se nebylo kde schovat. 
V téhle nadmořské výšce bylo teprve jaro, narazili jsme na sníh i na nádherně rozkvetlé kytičky. Vůbec ty rozkvetlý rakouský louky byly nádherný! U nás na Hané si o tom můžeme jen nechat zdát...
 
Z parkoviště jsme ještě šli k nedaleké kapličce. Ty výhledy, kytičky, zelená tráva, vůně, teplo tak akorát a skoro žádní lidé - to byl balzám!
Den poslední byl natolik flákací, až se skoro stydím :) Ale zase jsme potkali krávy i ovce! Ušli jsme z kempu dobře 2 km a plácli sebou k vodě, zatímco Ondra přemýšlel (a chvilkama i nahlas), já se protáhla a nakonec jsem při stoji na hlavě pozorovala jezero (širšásana je moje nejoblíbenější ásana). Po dalších pár kilometrech jsme skončili v hospodě na lehký "oběd". S vegetariánským jídlem je to v téhle oblasti tristní. Bezmasé jídlo = sladké jídlo nebo hnusná pizza. Paní na mě trochu čuměla, když jsem si objednala jen čokoládovou pěnu... Navštívili jsme i hezké městečko St. Gilgen, protože v kempech se platí cash a my museli vybrat.
Máte tipy na nějaká pěkná místa v Rakousku? Já mám s touhle zemí nějaký problém v hledání informací a přípravě itineráře, vůbec si nepamatuju názvy a obecně se mi špatně orientuje na mapě, informace na internetu, doporučující trasy atd. se mi taky blbě hledají. Zatím jsem nikdy nic takového nezažila. Nevím, čím to je. Máte to někdo stejně? Jsem divná já nebo Rakousko? :)

14. května 2018

Zpruzená

To je přesně ten výraz, který vystihuje moji náladu posledních několik dní (možná i týdnů). Nemůžu se tohodle otrávenýho pocitu zbavit.
Nic moc mě nebaví, často se mi nic nechce, když už se donutím k něčemu, tak to ve výsledku nedopadne podle představ nebo to nedopadne vůbec.
Upřímnou radost mi momentálně dělá jen psí společnost. Stará se o ni fousáč Alf a moje kavárenský holky Keira s Tequilou. A spoustu dalších psů a jiných zvířátek, kdo sleduje stories na instagramu, tak dobře ví :)

Na práci si stěžovat nemůžu, na muže taky ne, ale stejně se nemůžu zbavit negativního myšlení. A ani pár dnů v rakouské přírodě nemělo zázračný účinek. Možná by to chtělo ještě pár dní navíc. Nevím. Snažím se si udržet nějaký pravidelný režim, dostatečně spát a dobře jíst. Ale nějak to nefunguje. Asi nezbývá než vydržet a doufat, že se to brzo změní a nálada půjde nahoru. 
Týden jsem začala totálním pondělním zevlováním. (Dokonce jsem se vykašlala na ranní jógu!) Ale zítra už přihodím pár fotek z Rakouska.
Jak vy bojujete proti takovýmu stavu? Co vás jednoznačně vždycky nakopne? Pomůže, když to člověk ze sebe takhle "vyblije"? Uvidíme...

26. dubna 2018

Pro holky

Ještě vám dlužím knížku pro holčičí návštěvníky knihovny v Rosicích.  Přichystala jsem pro ně takovou sladko pohádkovou knížku.

Dneska mi to nejde, bouří se stroj, bouří se špendlíky...holt není každý den posvícení. Jakmile to člověk příjme, hned se to začne otáčet k lepšímu :)

23. dubna 2018

Namasté

Dneska vám chci představit dvě holky, kterým moc fandím a jsem ráda, že jsme na sebe narazily. 
Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já budu dělat jógu. Jako dítě mě bavily všechny kolektivní a dynamické sporty, ale časem už bylo těžší a těžší nějaký kolektiv sehnat a tak jsme před pár lety po přistěhování do Olomouce, kde jsem nikoho neznala, zkusila jógu. Přihlásila se do Centra Vitality a vyzkoušela pár lektorů. 

Asi po roce jsem narazila na Katku, která v té době měla nědělní lekci, což se nám hodilo, protože jsme mohli chodit i s Ondrou. Dva roky poté jsme se dokonce potkali v Austrálii, v Melbourne na pláži, kde probíhaly vánoční oslavy a obrovská párty několika tisíců lidí, a strávili spolu fajn 2 dny. Tyhle životní náhody mě hrozně baví.
Kača se svým přítelem jsou neuvěřitelní střelci, hrozně ráda poslouchám jejich cestovatelské zážitky. Projeli spolu Indii, Malajsii, Thajsko,..., dobrovolničili na Borneu i v Austrálii. Nejlepší je povídání ze samotné cesty, kdy jen z příručním zavazadlem vyrazí a třeba do Austrálie jim cesta trvala snad 60 hodin s pěti přestupy. Jo a do Melbourne se dostali stopem z Perthu...
Nyní jsou v ČR a než se na podzim opět vrátí na čas do Austrálie, Kača bude mít lekci jógy ve Fryčovicích. Dokonce tento týden pořádá ukázkovou lekci pro zájemce, takže pokud bydlíte někde poblíž, nenechejte si to ujít. Bližší info o Katce a její józe najdete zde. Škoda, že v Olomouci už žádnou hodinu nemá, hned bych si k ní zašla :)
Zdroj: Fotky jsou vypůjčené z Kačiných webových stránek.

A druhou jogínkou je Verča, ke které pravidelně a moc ráda chodím 2x týdně pořádně se protáhnout po ránu. Verča má spoustu lekcí, jak v Centru Vitality, tak i jinde a kromě toho pořádá řadu jiných akcí s různými lektory a na různé téma. Stačí sledovat její facebook nebo instagram a všechno se dozvíte včas. Pro úplné začátečníky pořádá na konci května nedělní sešlost, kde se dozvíte všechno základní a můžete se zeptat na co chcete.
S Verčou jsme před 14ti dny po lekci blbly v parku a udělaly pár fotek. Asistovaly nám k tomu i místní perličky :)
Jóga mě vážně chytla a nedovedu si představit, že bych už nechodila nebo se neprotáhla čas od času doma. O zklidnění mysli ani nemluvím, myslím, že takhle "vyklidněná" jsem snad ještě nebyla :) A je to taky díky těmhle skvělým lektorkám. Protože pokud jste jógu zkusili a nebavilo vás to, je dost možné, že je to jen přístupem lektora, který vám úplně nesedl. Kolik lektorů, tolik přístupů k józe.
A co si budeme nalhávat, ani začátky doma podle videí nejsou to pravé, protože člověk si myslí, že pozice dělá dobře, ale opak je pravdou a špatným cvičením si může i ublížit, takže aspoň ze začátku doporučuji lektora. Navíc doma se v závěrečné shavasaně rozhodně neuvolníte tak, jako na lekci :)
Propadli jste taky józe? Máte svého lektora?

Krásný týden všem, Namasté :)

18. dubna 2018

Pro kluky

Pamatujete si na knížku o ročních obdobích, která putovala do knihovny v Rosicích? Tak druhou knížkou byla tahle, zaměřená víc na kluky, o dopravních prostředcích. V kapsičce na přední straně se schovává méďa, který umí řídit všechno možné! :)
Auto a letadlo...
...loď a bagr s náklaďákem...
...vlak...
a taky ponorku a balón.

Pro lepší představu, můžete mrknout na video.
A příště bude jedna pro holky :)