7. ledna 2019

Tenerife - část první

Proč jsme si tentokrát vybrali Kanárské ostrovy vlastně ani nevím. Na velké plánování nezbyl čas, chtěli jsme do tepla a nechtěli jsme řešit žádný víza. V rámci Evropy tedy zrovna moc možností není, takže Kanáry. Ale jaký ostrov si vybrat? Lákaly nás spíš ty ostrovy na severu, víc zelené a divočejší. Z Tenerife se trajektem dostaneme dál, navíc jsme objevili přímé lety z Vídně na Tenerife Sur, takže nebylo, co řešit.
Jen poznámka k letům na Kanáry - většinou zde lítají nízkonákladovky, nečekejte občerstvení zdarma, ani že výsledná cena letenky bude taková, na kterou vás lákají. Při online checkinu jste nuceni si vybrat místo v letadle v ceně 4-8€ a se zavazadly to taky nebývá zcela jasné. My jsme u Laudamotion, který využíval systému Ryanairu, nakonec skončili u Priority. Informace o zavazadlech si tak malinko protiřečily, že jsme nechtěli riskovat, vůbec se nám to nechtělo řešit a pročítat fóra, jestli tedy zavazadlo bude opravdu odbaveno zdarma či ne.

Půjčení auta je kapitola, kterou bych ráda vyzdvihla. Doporučujeme společnost Cicar a to s naprostým klidem a nebojím se napsat, že i s nadšením. Ještě nikde jsme nezažili, tak hladké půjčení auta. A to už jsme půjčovali auto v různých zemích. Jen se připravte na pořádnou frontu, pokud půjčujete auto hned na letišti. Ale máte-li zabookováno předem, u přepážky strávíte max 5 minut. Žádná kontrola auta, plné pojištění, zablokují vám jen deposit za klíč, který při vrácení auta zase vrátí, dostanete klíče a sami si auto najdete na uvedeném místě na parkovišti. Cena odpovídá ceně na internetu, žádné pojištění navíc, blokované peníze atd. Kiosek mají na všech letištích i v přístavech. Největším problémem tedy byl výjezd z parkoviště, ale do třetice se nám to povedlo :D

Náš první výlet byl do severovýchodního cípu ostrova - Parque Rural de Anaga. Čekejte pořádné serpentiny a taky plná parkoviště, pokud vyrazíte v neděli a navíc si jako my přispíte. Bohužel na žádný pořádný trek v okolí Mirador Cruz Del Carmen jsme se k mému velkému zklamání nedostali. A tak jsme uháněli k pobřeží, na jednu z divokých pláží, kam musíte sejít po relativně upravených schodech - Playa de Benijo. Na koupání to moc nebylo, byl příliv a z jižní strany se tyčí obrovské skály, takže jsme se ocitli ve stínu. Ale za to burácení vody, ten vzduch a klid to stálo.
Panoramata neuvěřitelný :)
Kdo má slabší žaludek, bude pro něj hodinová cesta v této oblasti utrpením... Já si musela ze začátku dost zvykat.
Playa de Benijo - takový typ pláží mám nejradši.
Dalším cílem našeho putování, kterému jsme věnovali 2 dny, byl Národní park Teide. Je to taková povinnost sem zavítat. Hlavním lákadlem je sopka El Teide. Je to největší hora Španělska i všech ostrovů v Atlantiku a třetí nejvyšší sopka na světě, která měří asi 7000 m od úpatí na dně oceánu a tyčí se do výšky 3717 m n. m.
Park nám vyrazil dech, oba jsme milovníci geologie a fascinují nás tyhle krajiny. Zcela vymetená obloha, slunce a vítr - myslete na to, že vám může být slušný vedlo ale i zima (opalovák a mikinu s sebou).
Jedním z nejznámějších okruhů je Roques de García. I přes velké množství parkovacích míst může být problém zaparkovat - to platí prostě všude na ostrově. Tentokrát jsme měli štěstí. U hlavní vyhlídky bylo plno lidí, postupně ale odpadávali a na samotné cestě jsme narazili jen na pár jedinců. Celý okruh je označován za jednoduchý, nám dal, nevím proč, celkem zabrat, ale užili jsme si to. Určitě tuhle část parku nevynechejte a vemte si dost vody a něco na posilněnou.
Místem, které si mi líbilo ještě víc, byl okruh začínající na Mirador de Sámara. Tam jsme nenarazili na nikoho. Ale při návratu k parkovišti, tam chudáci Španěláci pobíhali a prohledávali auto s tím, že je někdo vykradl a jsou bez telefonu a kamery. Ponaučení zní - brát si vše cenné s sebou. 
Pohled na černou sopečnou půdu, ze které rostou borovice, mi dělal ohromnou radost. A o výhledech na samotné Pico de Teide a sousedící Pico Viejo ani nemluvím.
Naprostá fascinace.
Okruh je také označován jako lehký, a nám sedl mnohem víc. Oba treky se dají s klidem zvládnou za jeden den. Včetně různých vyhlídek po cestě. Jediné, co mě mrzí je, že jsme neviděli jedinou místní ještěrku s modrými fleky na bocích. Údajně je nejde nepotkat, no nám se to povedlo.
Treků je v parku celá řada, většinou jsou to ale jednosměrné cesty. Každopádně vybere si každý. On i samotný průjezd autem přes park je podívaná.
Další den jsme si přivstali a vyrazili znovu k El Teide. Na samotný vrchol sopky se denně dostane jen cca 160 lidí, potřebujete na to speciální povolení a to je na dlouho dopředu vyprodané. Jedinou možností tedy zůstává zahájit výstup nahoru někdy ve 2 v noci, abyste stihli od parkoviště vystoupat a zároveň sestoupit zpět k lanovce dřív, než bude u brány na vrchol obsluha a to je údajně v 9 hodin. Nám se vstávat fakt nechtělo. Vrchol jsme tedy oželeli a pod vrchol se (srabácky) nechali vyvést lanovkou. Na Ondrovi bylo zřetelně vidět, že se mu nechce a že je unavený (abych to nesváděla jen na něj, byla jsem na tom podobně), takže jsem to i dolů vzali lanovkou. Asi stárnem nebo co :D  
Večer předem jsme si přes internet koupili lístek na první lanovku mířící pod vrchol El Teide v 9:00. Cena je 13,5€ za cestu, tedy 27€ tam a zpět na osobu. Od půl 9 jsme čekali u lanovky, 9:15 se stále nic nedělo a o další čtvrt hodinu později nám řekli, že mají technické problémy a že máme přijít v 11, dřív prý nepojede. V první chvíli nás to pěkně naštvalo, schválně jsme chtěli jet první lanovkou, aby nahoře nebylo moc lidí, protože od 11 jezdí lanovka co 10 minut, navíc jsme oželeli snídani (to nejvíc štvalo Ondru) a taky jsme na zbytek dne měli jiné plány. Čekání na sluníčku ale nakonec bylo docela příjemné, dokud jsme o půl 11 neviděli jet první lanovku nahoru. Hned jsme se tady sbalili a šli do fronty. Naštěstí nás vzali přednostně a tak se vlastně skoro nic nestalo :) Pozor na pořádnou zimu v ranních a večerních hodinách. Než slunce zesílí, pohybují se teploty kolem 10°C, na vrcholku jsme narazili i na sníh.
Nahoře jsme se vydali nejdříve na jednu vyhlídku a pak na druhou na opačnou stranu. Cestičky jsou pěkně upravené a výhledy neuvěřitelné. Ať už se rozhodnete pro jakoukoliv variantu - lanovku či výšlap či kombinaci chůze a lanovky, stojí to za to. Jen poslouchejte sebe i svoje tělo a pozor kam šlapete, přece jen jste ve výšce 3,5 tisíce metrů.
Při dobrém počasí lze vidět i okolní ostrovy.
Kde jsme spali? Kde se koupali? A jaká města navštívili? To se dovíte příště...

5 komentářů:

  1. Wow, ta sopečná půda a na ní borovice a jinak nic, to je nádhera :) Těším se na pokračování ;) PS: My jsme někdy pěkní spachtoši a nechce se nám a já si říkám to samé, jestli je to věkem ;) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ještě tomu můžeme říkat moudrost, že? :D Prostě už není potřeba se za vším hnát... Hlavní je se za to nezlobit a prostě to tak brát. My už jsme se dopředu domluvili, že potřebujeme něco odpočinkovýho - například jsme poprvé na dovolené bydleli jen na jednom místě, ale to už předbíhám... :)
      A ty borovice to je prostě láska, díky a hezký den!

      Vymazat
    2. Moudrost - pěkné ;) :D

      Vymazat
  2. Moc pěkné, těším na pokračování.
    Eva

    OdpovědětVymazat