Unavená z konzumu

Dnes se budu snažit o menší zamyšlení. Blíží se totiž Vánoce, náš odjezd a taky množící se otázky na téma "a nevadí vám, že nezažijete tradiční Vánoce"? Ne, nevadí. A víte proč? Protože před Vánoci se prostě konzumní společnost projeví v celé svojí síle. A mě je z toho vždycky hrozně smutno. Proto radši odjedu do přírody, nového prostředí, za dobrodružstvím, kde to tolik nevnímám jako v místě, kde se pohybuju denně.

Jsem člověk, který strašně nerad nakupuje a ne jen jídlo a věci každodenní potřeby, ale celkově všechno. Dobře, látky jsou jedinou výjimkou, ale zase to potvrzuje pravidlo. Být v obchoďáku 2 hodiny je na hranici mých možností. Asi to souvisí s tím, že nechci vlastnit spoustu věcí a krámů a na každou blbost si kupovat speciální zařízení nebo oblečení...

Náš typický rozhovor v obchodě:

Ondra: To jsou dobrý ponožky!

Já: To jo...

Já po přečtení, že jde dle popisku o ponožky na běhání: Tak ty nechci, v těch bych musela jen běhat! (A já běhám nerada.)

Ondra: A co tyhle?

Já po přečtení, že další ponožky jsou určené na kolo: Tyhle jsou zase jen na kolo a já v nich chci normálně chodit... 

Samozřejmě je v tom trochu nadsázky a chápu, že určité sporty potřebují specifické vybavení, ale proč to prostě nejsou jen ponožky? Mít dvoje ponožky na sport totiž není tak cool jako mít spešl ponožky na běhání, na jízdu na kole, na jógu, na inliny, na fitness...

Další bublinou jsou toustovače, vaflovače, palačinkovače, vdolkovače a já nevím, co ještě. Dosti oblíbené jsou i různí kuchyňští roboti a taky "vděčný dárek" v podobě sady na fondue. Kolik znáte lidí, kterým se na něco takového vyjímá nahoře na skříní a má to na sobě centimetr prachu? Já hodně :)

Ano, v současné době je to dostupné, levné, dá se to sehnat za pár stovek, ale je to prostě blbost. Obrovské množství odpadu a zbytečností.

Dnes je Black Friday neboli černý pátek, který se u nás objevil až v roce 2011, zatímco v Americe je v podvědomí od 60. - 70. let. Svátek nižších cen, nakupovací šílenství, začátek vánoční atmosféry. Svátek konzumerismu. 50 - 80% slevy vyskakují všude, z televize řve zelený mužík, že vlastně potřebujete úplně všechno a teď je ta nejlepší doba si to pořídit... Přemýšlejte prosím trochu u nakupování a uvědomte si, že tyhle radosti jsou většinou jen krátkodobé a často zcela zbytečné. 

Příspěvek z fb stránky Kdotokdyslyšel látek, který mě potěšil:
Máme jen výjimečně kvalitní látky a ty slevu 80% nepotřebují. Díky, že to chápete a nakupujete s rozvahou

Já se za posledních 14 dní rozhodla pro větší nákupy více či méně potřebných věcí. Možná to někomu přijde jako blbost, protože jsou tohle normální každotýdenní výdaje, ale já tohle moc často nedělám a ani dělat nechci. A proč o tom píšu? Protože ani jedna věc nebyla bez problémů, i když šlo o poměrně jednoduchou záležitost. A to mě ke konci týdne opravdu vysílilo, přivodilo mi to dosti nepříjemný stav nálady a musí to ven. Poslední kapka kapky. Tady jsou mé minipříběhy z tohoto týdne.

1. Brýle

Nosím brýle respektive čočky už přes 20 let. Brýle nesnáším. Ne, že by mi neslušeli, ale necítím se v nich. Díky poměrně velkým dioptriím, v brýlích nemám periferní vidění a tak trochu "plavu". Ti, co nosí brýle asi chápou. A tak mám jen jedny brýle, bez speciálních skel a užívám je jen, abych večer a ráno trefila do dveří při cestě z koupelny do ložnice... Rozhodla jsem se, že po dlouhé době (a taky, abych líp viděla na klokany a pro pohodlí během dlouhé cesty letadlem) by to chtělo nové pořádné brýle a hlavně nová skla, protože se starými už jsem viděla špatně. Zkrátím to. Nové obroučky a 2x tenčená skla mě stály 5500 Kč. Včera večer jsem si pro ně šla (po 11 dnech výroby). Doma je vyzkoušela a co myslíte? Všechno špatně, nevím čím to je, ale obraz je vyboulený, deformovaný, všechny stěny na mě padají a všechny předměty, na které se nedívám přímo mají duhové hrany a je to opravdu nepříjemné. Sice přečtu SPZ z okna, ale do dveří se netrefím, protože spodek ubíhá a vrch na mě padá. Takže dnes reklamace, uvidíme, co mi řeknou, ale pokud nová skla budou trvat opět 11 dní možná se nové brýle do Austrálie nepodívají a já zase v letadle uvidím prd...

2. Kontaktní čočky

S novým přeměření zraku následovala i koupě kontaktních čoček, bez kterých bych se asi zbláznila. Ty jsou naštěstí v pořádku a opět vidím jako ostříž. Ovšem jejich dodání tak jednoduché nebylo. Objednala jsem je z internetového obchodu tak, jak to dělám bez problémů asi posledních 10 let. Akce - doprava zdarma a prý hned na druhý den u mě. Bezva, vybrala jsem si uloženku do trafiky na náměstí, která je otevřená skoro pořád. Jenže druhý den ráno telefonát od paní z trafiky na náměstí, ovšem na náměstí v Jablunkově, mimochodem jediné osoby, která projevila zájem situaci napravit. Jdu tedy do trafiky v Olomouci a chci balíček, paní mě odbila s tím, že na moje jméno tu opravdu nic není a ať si to řeším s dopravcem, protože to není její problém. Na infolince dopravce (Geis) mi sdělili, že oni vlastně ani doručení na uloženky nedělají a že to pro ně dělá externí firma a že mě tedy přepojí. Přesměrování se nepovedlo. (Moje žilka na čele už byla zřetelná i přes počítání do deseti.) Tak jsem si aspoň vyžádala název firmy a telefon, na který jsem obratem zavolala a okamžitě mi to někdo zvedl (Tak jak to bylo s tím přesměrováním?). Tam mi řekli, že o tom ví a že stopli komunikaci směrem ke mě. Oukej, spíš bych očekávala, že mě někdo bude informovat místo toho, aby komunikaci stopli. Záměna prý bude napravena co nejdřív. Sorry. Týden poté navštěvuju trafiku, protože info žádné. Balíček dnes ráno přišel, to mám ale štěstí. A ještě informace od prodavačky, že je dobře, že jsem dneska přišla, protože balíček sice přišel fyzicky dnes, ale v systému je to 7 dní a po 7 nevyzvednutých dnech by ho poslali zpět... Ach ty systémy. Chybuje každý, to se dá pochopit, ale ten přístup k tomu chybu napravit, ten je čím dál horší. Raději bych si dopravu zaplatila a měla ji bez problémů než zdarma o týden, několik telefonátů, 8 vysvětlování situace, několikrát zvýšeného tlaku a 2 návštěvách výdejního místa později.

3. Radiový odpalovač blesků

Zatímco předešlé věci byly vlastně nutností, tak tohle je opravdu srandička pro radost. Lidem, co rádi fotí, rádi cestují a nejradši fotí na cestách asi nemusím vysvětlovat, co se dá s takovou hračkou užít legrace. Jde o odpalovač blesků, který se dá dle specifikace výrobku využít i jako dálkový odpalovač spouště - pro mě to byl hlavní důvod koupě. Kabel pro synchronizaci s fotoaparátem je součástí balení, psali. Ano, byl součástí balení, ale už nebylo dodáno, že pokud chcete odpalovač blesků použít jako dálkový ovladač spouště, potřebujete kabel jiný, který (a to byste asi nečekali) není součástí balení. Takže odpalovač za 1500 Kč jako dálkový ovladač bez káblíku za 90 Kč zatím nefunguje a donutilo mě to udělat další objednávku, protože na kamenné prodejně není k dostání... Tak snad se nikam nezatoulá.

Je to jen náhoda, že se to takto sešlo, nebo je to normální a já jen tím, že příliš nenakupuju, na to nejsem připravena, či dostatečně otupělá? Je to znamení, že další věci kupovat nemám? :) Ještě jsem chtěla na cesty 2 drobnosti, ale má cenu se rozčilovat a plýtvat energií a časem? Potřebuju to tak nutně? Nebo už mám "vybráno" a vše by proběhlo bez problému? Myslím, že s nákupama letos už končím.

A jaké jsou podle mě nejlépe utracené peníze? Za cestování, zážitky, vzdělání a také do věcí, které vám pomůžou k rozvoji a sebezdokonalování vaší práce nebo koníčku, který vám nedá spát. Jak to máte vy? Za co nejvíc utrácíte?

Kdo dočetl až sem, klobouk dolů. Nebojte se, tyhle články nebudou často :)
Hezký víkend