11. ledna 2016

Malajsie - Kuala Lumpur

17.12.
Obřím autobusem s honosně nařasenými záclonkami a na maximum pracující klimatizací se dostáváme do Kuala Lumpur. Vyrazili jsme z Tanah Rata až v 11, takže asi po 4,5 hodinách nás bus vyplivne na zastávce KL Sentral v největším vedru. Bydlíme v Chinatownu. Je to všude blízko a výběr je veliký. My bydleli tady, stylová terasa, ale poněkud vlhko v pokojích, jakoby padla rosa...


Navštěvujeme hinduistický chrám Sri Mahamariammau, za 20 centů si uschováme boty, aby nám je někdo nešlohl a jdeme dovnitř. 





 

Dnes už stíháme jen večeři v Reggae baru a čaj na terase a padáme do vlhké postele.

18.12.
Batu Cave – turisticky profláknuté místo kousek od Kuala Lumpur, kam se dá pohodlně dostat vlakem z KL Sentral za 5.20 RM. Vlak jezdí každých 15 - 25 minut a cesta trvá asi půl hodiny. Jedeme hned ráno doufaje, že tu nebude tolik turistů. Hned u vchodu potkáváme tlupu makaků, které tu krmí turisti. Pak se všichni diví, že jsou opičáci dotěrní až agresivní…

Za 5 RM navštěvujeme nejdříve Ramayana Cave, jeskyni plnou obřích barevných soch. Není tu ani noha.


Na rozdíl od Batu Cave, které je zdarma přístupná. Její vstup hlídá obří zlatá socha a my se vydáváme zdolat 272 schodů. Lidí je tu plno, opičáci kradou, co se dá. Jídlo, vodu, květinové náhrdelníky přímo z krků indických dam. Samotná jeskyně není nijak zvlášť krásná. 



 

V jednom z indických obchůdků kupuje Ondra českou vlaječku s nápisem Czechoslovakia (tu už asi jen tak neseženete) a já prohlížím poštovní známky a objevuju jednu s tapírem. Rychle na něj mávám, ať se jde podívat. Ještěže tak, protože právě kolem prochází Ind s pytlem. Zakopne o regál, plácne sebou na zem a pustí pytel, z něj vyjede asi 2 m kobra. Nastává panika. Rychle uskakujeme společně s dalšími, jeden muž drží hada za ocas, ten už je propletený mezi suvenýry a druhý se snaží mu kolem hlavy dát smyčku. Nevěřícně hledíme asi 5 m od nich. Moc se jim to nedaří a kobra jim vyklouzne, to už skáčeme nahoru po schodech do bezpečné vzdálenosti asi 20 m. No fuj. Ondra nevěřícně kroutí hlavou a brblá něco o šikovnosti Indů a že ho málem pokousala kobra. Já zjišťuju, že mám v ruce známky. Odmítám se tam vrátit, protože muži s kobrou stále prohrávají vysoce na body. Snad mi to karma nedá sežrat. 
Po návratu na stanici KL Sentral jdeme pěšky městem až do Bird´s Parku. Vstupné 50 RM na osobu, údajně jedno z nejoblíbenějších míst, co v Kuala Lumpur navštívit. Nechoďte tam, nestojí to za to.




V Central Marketu si dáváme jídlo a po něm, abychom nechali odpočinout unaveným nohám, zkoušíme proceduru (15 min za 10 RM), při které vám rybičky "okusují" starou kůži na nohách. Ve skutečnosti nemají vůbec zuby a hrozně to lechtá. Dlouho jsme se tak nenasmáli. Nejdřív se tam bojím nohy dát, ryby pomalu vyskakují a otevírají na mě pusu. Jsou to pěkní macci. Myslela jsem, že mají tak max 5 cm, ale jsou dvojnásobní až trojnásobní. Spolu s námi se baví i majitelka a kolemjdoucí turisti. Nikdo se ale neodváží přidat.

Pěšky šlapeme asi 20 min k Petronas Towers. Nahoru nejdeme, kvůli ceně a taky bychom se už asi ani nevešli na pořadník. Funguje to na bázi, kdo dřív příjde, ten dřív mele. V suvenýr shopu kupuju obrázek tapíra. Tajně jsem doufala, že bych tu mohla sehnat nějakou sošku, jako loni v Kostarice, ale oni asi ani neví, že tu mají tak jedinečné zvíře. V příšerném vedru se povalujeme v přilehlém parku a zpět se vezeme přecpaným monorailem. Dnes už toho bylo dost a zítra nás čeká přesun na Borneo.


2 komentáře:

  1. Ta story s kobrou, fuj, mám husí kůži... Jinak krásná místa a ty barvy :)

    OdpovědětVymazat
  2. S kobrou jsme se fakt nasmáli, samozřejmě až potom. Ale nechci ani domyslet, jak to mohlo dopadnout. Podle paniky majitelů rozhodně neměla odstraněny jedový žlázy...

    OdpovědětVymazat