15. ledna 2016

Malajsie - co se nevešlo

Jídlo
Trochu jsem se obávala, jak to bude s jídlem. Jednoduše už jsem se všude ptala, jestli je to vegetarian, protože i když si objednáváte rýži se zeleninou, ne vždy je to rýže se zeleninou, jak jsem se přesvědčila na vlastní oči.
V Taman Negara existují tzv. floating restaurants. Do kuchyně se rozhodně nedívejte nebo do úst nic nevemete. Tam jsem při prvním pokusu hned šlápla vedle. Rýže a hromada zelí a mrkve, ve které jsem objevila i kousky rybí páteře. Smrdělo to jako odpadky a já jsem přesvědčená, že to byly ohřáté odpadky. Druhý pokus jsem obrečela. Tlusté nudle v sojovce, které uhýbaly zubům, jak byly slizké. Slušně řečeno se mi zvedl kufr, ale ustála jsem to, jen ty slzy tekly :) Ceny jídla tu jsou od 3,5 - 6,5 RM (21 - 39Kč), co bych taky chtěla, že? V Mutiara Taman Nagara, resort, ve kterém jsme bydleli, vařili moc dobře. Jídlo se tu ale pohybovalo mezi 20 - 40 RM.
Ondra, ten si pochutnával. Jeho jídlo nikdy nesmrdělo a vždycky bylo chuťově dobré. Prej se moc bojím a tak to tak dopadá... Mám víc experimentovat. 
Všem jídlům jsme od začátku říkali šmakuláda.



  
Jak už jsem se zmínila, Indickou kuchyni jsem si moc oblíbila. Hlavně paneer - sýr s různými omáčkami a s rýží a naanem. Česnekový byl nepřekonatelný. Nejdřív jsem posmrkávala nad jídlem, jak bylo pálivé, ale časem jsem si zvykla. 
Indická kokina jsou neskutečně sladká. Celou jsme dojedli vlastně jen růžovou kokosovou kostičku.


Durian. To je vám takové ovoce, které prý hrozně smrdí, ale výborně chutná. Byla jsem na něj zvědavá a opravdu příšerně smrdí, jak zhnilé odpadky a šlupky od cibule. Bohužel dle mě to i tak chutná... Vyzkoušeli jsme i jiné ovoce, mezi mé favority patří guava, zelené mango a passion fruit.

Taky jsem do sebe dostala nudle s nasmrkanou omáčkou, jak jsem to okamžitě pojmenovala. Asi díky tomu, že jsme v sobě měla 3 piva (Tiger) a byla malinko cinklá.
Modrá rýže - coconut rice vypadala efektně a k ní šíleně pálivé toh fu, jak psali v menu :) 
S kafem je to potíž, málokde znají espresso. Pijí nějaké Milo coffee - to ale rozhodně není žádné kafe. Ani jsme to nezkoušeli. A taky pozor na přeslazená fosforová pitíčka. Ani nechci vědět, co to vlastně bylo.



 

Co jsem si dovezla?
Chinatown to je ráj kopírovaných světoznámých značek. Hodinky, brýle, peněženky, kabelky, kotníkové Conversky, který končí trochu níž a kolečko s hvězdou není na kotníku, Lego, no prostě na co si jen vzpomenete. Já jsme si oblíbila volné (bezznačkové) kalhoty. Koupila jsem hned troje a krásně se mi v nich jóguje.
Když jsme odjížděli do Malajsie, říkala jsem si, že by se mi líbilo si dovést třeba nějakou látku. Na Borneu jsem je objevila! A tak jsem s těžkým srdcem vybírala a 16 m letělo se mnou do ČR. Jsou barevně jednoduché, takové látky mám ráda. Ale měli tam i hodně barevné, batikované. Jsem zvědavá, co z nich bude :)

 



Co se tapírů týče, sehnala jsem "jen" obrázek a známku. Copak oni vážně neví, jak jediněčné zvíře mají? Nebo jsme jen špatně hledali? To si ale nemyslím, protože jsme prošli všechny snad sunevir a gift shopy...
 

A taky spoustu, spoustu, spoustu čaje, kterým si proléváme hrdla a které jsme darovali rodině a blízkým. Můj cvičitel jógy tvrdí, že je výborný a to prosím studuje na čajového tovaryše, takže, kdo jiný by to měl lépe hodnotit?


2 komentáře:

  1. Tapír je krásný a látky boží. Myslím že jste měli skvělou dovolenou, díky že jsem mohla kousek světa navštívit s Vámi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My děkujeme za přízeň :) a snad brzo přibude další kousek..

      Vymazat