7. ledna 2016

Malajsie - Cameron Highlands, I.část


14.12.
Ráno mám hned lepší náladu. Nezdálo se mi to? Prohlížím fotky s tapírem. Nezdálo :)
Poštípaní od komárů, protože jsme se večer v tom fofru nenastříkali repelentem, opouštíme divočinu v Taman Negara. Nasedáme do dlouhatánské loďky, abychom po 2 hodinách na vodě, přesedlali na 3,5 hodiny do minibusu mířícího do oblasti zvané Cameron Highlands. Přesněji do města Tanah Rata.


Po příjezdu nás zarazí obrovské množství aut, zácpy a hluk. Na hlavní ulici je špička a to je lepší pohybovat se pěšky než autem. Najdeme v tom chaosu hostel. Na radu majitelky hostelu navštěvujeme indickou restauraci Singh Chapati. Poprvé v životě si dávám pravé indické jídlo. A zamilovala jsem se. Pálí to sice šíleně , ale po 5 dnech je to konečně jídlo, které se dá sníst. O jídle se ještě zmíním v některém z dalších článků. Protože, hlavně ze začátku, jsem teda šťastnou ruku při výběru neměla.

15.12.
Jdeme navštívit čajové plantáže Bharat. Jsou asi 4 km od našeho bydliště, cesta je z kopce a není takové horko. Kupujeme Masala tea a na terase s výhledem na plantáže si ho vychutnáváme. Pak scházíme dolů až k altánku a umělému vodopádu. Tady odpočíváme, zkoušíme něco fotit, testujeme objektivy a dávám Ondrovi takový rychlokurz fotky. Narážíme i na roztomilou 10 cm housenku.







Jakmile vstoupíme na cestu a už v pěkném vedru se chystáme šlapat 4 km zase nahoru, zastaví vedle nás Ind s rodinou v autě. Prej nás za 4 RM hodí nahoru. Ok, ale kde budeme sedět? Ondra získává místo vedle řidiče. Já sedím vzadu. 2 děti a žena se smrskly tak, že vedle mě je ještě místo na jednoho člověka. Ondra konverzuje s Apuem (hned jsme řidiče překřtili podle postavy ze Simpsonových), je to trochu vyšší dívčí, protože jeho přízvuk je pekelný. Auto zastaví v zácpě ještě před městem. Děkujeme, platíme a zbytek dojdeme. Stáli bychom tam dobře hodinu. 
Oběd u Indiánů (jak říkám restauraci, kde jsme byli včera). Mlsně se oblizuju. Podrbání pár psích kamarádů a odpolední vycházka lesem a kolem řeky, plné odpadků, sáčků apod. Až mi to rve srdce. 







Po návratu do města objednáváme v místním turistickém centru průvodce na zítra. Sedíme u čaje, hrajeme karty a povídáme si. To mě na cestování ve dvou baví.

1 komentář:

  1. Zituš, to je nádhera!! Ty fotky jsou úžasné! :-)

    OdpovědětVymazat