30. října 2015

21. Překonat strach

Pod tímto bodem se toho mohlo schovávat hodně. Nejsem strašpytel, ale je pár věcí, kterých se bojím. Výšky, pavouci a doktoři.

Mohla jsem překonat strach z výšek a skočit si někde s padákem nebo se vrhnout na nějakou tu feratu. Další možností je bungee jumping, let balónem atd. Ale jste normální??!! Jenom při té představě je mi blbě. Do letadla (velkýho) vlezu a létání mi nevadí, dokonce se celou dobu dívám z okýnka, ale jakmile bych měla vítr ve vlasech, tak bych spustila pěkný hysterák! Takže tento strach jsem nepřekonala a nevím, jestli někdy překonám...Zatím se o to ani nesnažím.
http://www.paraskolaimpact.cz/imgs/aff05.gif
Pavouci. No to je taky kapitola sama pro sebe. Štítím se jich hrozně, ale myslím, že je to s postupem času lepší. Malinké snesu, ale ty větší? Dřív jsem ani nevkročila do pokoje, ve kterým jsem viděla pavouka, dokonce ani když ho někdo spacifikoval a já věděla, že už tam není, jsem do pokoje nechtěla jít. Loni o Vánocích jsem v NP Corcovado "seděla" na záchodě s 10cm potvorou za zády na zdi. Málem jsem se po... A čištění zubů probíhalo v obležení obrovských pavučin místních jedovatých pavouků. Bylo jich tam 6, každé ráno jsem je spočítala, jestli jsou všichni a rychle drhla zuby. Takže by se dalo říct, že jsem se dost překonala. Ale to stále není ono. Až se nějakého dotknu nebo ho nechám vlézt na ruku, budu to považovat za překonání strachu z pavouků. Trochu se obávám, že v Malaysii k tomu bude příležitostí ažaž..
http://img.gawkerassets.com/img/17k42dkspimqkjpg/original.jpg
A máme tady vítěze. Doktoři. Nesnáším je. Nevím proč, jako malá jsem byla zdravá, nikdy jsem neměla žádné problémy. Možná i proto, že jsem absolvovala vlastně jen preventivní prohlídky (a u těch mi vždycky strašně bušilo srdce). Stačí mi projít se kolem nemocnice. Brrr. Návštěvy v nemocnicích jsou taky utrpení, i když jde třeba o novorozenecké oddělení. A vůbec nejhorší jsou zubaři. Jak zaznělo v Cimrmanově hře Švestka: Zuby pohroma huby. O osmičkách nebudu ani mluvit. Rostou přesně tak, jak nemají a čeká mě sekání na chirurgii. Ale to až příští rok. A ostatní zuby taky žádná hitparáda. Nová paní zubařka se zdá pečlivější než ta předešlá (a to o dost), takže postupnému vrtání a předělávání plombiček se nevyhneme. A jeden ulomený zub dostane nový kabát. Naštěstí má paní zubařka bezbolestnou vrtačku, skoro nemluví (díky bohu, protože ty ukecaný sestřičky a doktorky mi lezou krkem), takže pobyt v zubařském křesle beru jako skvělou možnost k meditaci. A dávám si předsevzetí, že už nikdy nevynechám žádnou preventivní prohlídku u zubaře!
bile-zuby-beleni-rovnatka
Čeho se bojíte vy?

P.S: Tento příspěvek píšu s totálně umrtvenou pusou. Umrtvení vpravo dole a vlevo nahoře mi na tváří "vykouzlilo" roztomile křivý úsměv. Zubařům zdar.

Žádné komentáře:

Okomentovat