10. srpna 2015

Dokumentární workshop

Dnes jsem se vrátila ze čtyřdenního fotografického workshopu. Chtěla jsem vám o něm napsat, ale nevím, zda je to únavou, nebo je prostě jen brzo na nějaké ucelené shrnutí, ale nejsem schopná vyjádřit to, co se ve mě odehrávalo po celou dobu workshopu. Takže alespoň pár střípků a třeba se tu s odstupem času objeví víc.

Focení probíhalo v obci Ruda. Pořádal ho Svaťa Klesnil, ke kterému chodím do kurzu a přednášejícím a učitelem byl Jindřich Štreit. Celý workshop byl zaměřen na sociální dokument. Téma, kterému jsem se nikdy nevěnovala a o kterém nic nevím. Téma, které mu jsem se ani nikdy věnovat ani nechtěla a nelákalo mě. Popravdě jsem hodně váhala, zda se vůbec přihlásit, ale byla to pro mě svým způsobem výzva a tak jsem do toho šla. A vůbec nelituju. Právě naopak.

Bylo nás 10 účastníků a rozdělili jsme se do dvou skupinek. Všichni byli moc fajn a taky už zkušení, protože byli na několika workshopech a tak, narozdíl ode mě, věděli, co je čeká.

Fotili jsme v obcích Křivá, Horní město, Tvrdkov, Arnoltice, Veveří, Sovinec a další. V obci Jiříkov jsme se dostali do bytovek, které můžete znát z filmu Divoké včely a které jsou teď ještě v mnohem horším stavu...

Nejvíce si vážím toho, že nám pan Štreit (a samozřejmě i Svaťa) umožnil dostat se na místa a k lidem, ke kterým bychom se nikdy nedostali. Jsou to rodiny, které sleduje a fotí už řadu let. 

Taky navštívit přesně ta místa, která znám jen z jeho fotek a vyslechnout si okolnosti, při kterých fotky vznikly, bylo nezapomenutelné a celé mi to do sebe tak nějak "zapadlo".

Naprosto absurdní situace a scény, které jsou tam na denním pořádku, mě zcela fascinovaly.

Při focení jsme měli opravdu těžké podmínky. Kolikrát jsme měli jen pár sekund na to pořídit fotku. Pár lidí na nás křičelo a vyhánělo nás. Nic nebylo inscenované a celé to bylo velice spontánní. Dostala jsem pecku od elektrického ohradníku při focení koní a taky jedno vosí žihadlo.

Výsledné fotky tu ukazovat nebudu. Možná s odstupem času. Ale moc mě potěšilo, že některé fotky, které jsem na závěr vybrala a prezentovala, měly u pana Štreita velice pozitivní ohlas. Zahřálo mě to u srdce a byla to pro mě krásná tečka na závěr celého wokrshopu. A doufám, že klapne jejich oficiální zvěřejnění...

Jen pár momentek, abyste mi věřili, že jsem tam byla :)



Teď už je potřeba jen čas nechat usadit myšlenky, informace a emoce, kterých jsem plná.

Žádné komentáře:

Okomentovat