24. dubna 2015

Kraków a Wieliczka

V sobotu 12.4. jsme se vydali na výlet do Polska, konkrétně do Wieliczky, kde se nachází solný důl. Je to jeden z nejstarších solných dolů a taky je zapsán na seznamu UNESCO. Těžilo se zde nepřetržitě od 14. století a těžba byla ukončena teprve před 19ti lety. Prostě mazec.
Měli jsme štěstí na průvodce a v malé skupince 7 lidí (ostatní skupinky byly tak po 30-40-lidech), ze kterých 5 tvořila naše rodina, jsme se vydali na skoro 3 hodinovou prohlídku 3,5 km chodeb. Prohlídku jsme měli v polském jazyce. Ondra nám případné nepochopení překládal, ale většinou jsme rozuměli všechno.
Celý důl má 9 etáží a je hluboký 327 m. My jsme se dostali do hloubky 135 m pod zem, do třetí etáže. Nejdřív jsme sešli 380 schodů dolů, hned na začátku nás ujistili, že nahoru se dostaneme výtahem. Uf. Prohlídka byla opravdu zajímavá a taky trochu hrůzostrašná, když si člověk představí, jak hrozná práce ve tmě s minimem světla to musela být. Nejvíc mě dostalo, že zde byli i koně, které sem spustili na popruzích a chudáci chodili dokola a poháněli různé kladky. Dokonce zde vybudovali i celé stáje..nedělám si iluze, že koníci ještě někdy spatřili denní světlo..
Součástí celého podzemního komplexu je několik chrámů a modliteben. Nachází se tu i katedrála. Obrovský prostor. Vysvěcený papežem Janem Pavlem II, který tu má i vytesanou sochu, stejně jako kněžna Kinga Polská, která podle pověsti darovala všechnu sůl právě do podzemí pod Wieliczku (nebo něco v tom smyslu).  V katedrále se konají i různé mše, koncerty a další společenské akce. Za zmínku také stojí to, že celou katedrálu vybudovali pouze 3 lidé (jeden po druhém) za 67 let. Ta opravdu stojí za vidění.
Sochu má v dole i Mikuláš Koperník, Johann Wolfgang von Goethe a spoustu dalších známých osobností, kteří důl navštívili.
Nahoru jsme se dostali hornickým výtahem. Na mě s Ondrou nevyšlo místo, tak jsme čekali na další kolo a protože vůbec nikdo další nedorazil, tak jsme se svezli tmavou šachtou jen sami dva.

 












Po odpočinku na zahrádce, kde jsme si dali kávu a slunili se na sluníčku, jsem vyrazili do Krakówa, kam jsem se těšila. Všichni říkají, že je to krásné město. No asi je, má krásné náměstí, ale v tom šíleném množství lidí, kteří tu byli, jsem to ani nebyla schopná vnímat. Prošli jsme si náměstí, ochutnali preclíky a zmrzlinu a prchali jsme pryč, takže z Krakówa jsme toho příliš neviděli. Ale i tak byl to velice povedený výlet a moc jsme si to užili. 



 

Žádné komentáře:

Okomentovat