16. března 2015

Costa Rica

Proč jsme vybrali zrovna Kostariku?
Protože jsme chtěli zimní dovolenou v teple. Číhali jsme na levné letenky vlastně kamkoliv do Asie, Střední Ameriky, Karibiku...s tím, že to necháme náhodě. Lustrovali jsme světem internetu a zjišťovali, kde je bezpečno, co kde vidět, zažít. Do toho nám kamarádi a spolupracovníci dávali tipy - Bali, Costa Rica, Cuba, Belize atd. a ano chceme na všechna ta místa :)
Letenky pořád nic, ale my už jsme se viděli v Kostarice. Mají tam totiž tapíry!!! Ale ne jen kvůli nim. Je tam bezpečno (v porovnání s dalšími státy střední a jižní Ameriky), je tam teplo, krásná příroda, sopky, pláže. Jedeme.
Nakonec jsme letěli z Vídně. Nejen, že to máme z Olomouce blíž než do Prahy, ale letenky byly i o něco levnější. 
Vídeň - Paříž - Atlanta - Libéria (ne ten stát v Africe, ale město v Kostarice). Cesta byla dlouhá, nejhorší byly letištní kontroly. Navíc v Paříži byl problém s letadlem (asi chyběla filánž) a tak jsme seděli 4 hodiny v letadla a 10 hodin letu ještě před námi. V Atlantě jsme měli dopředu zamluvený hotel, protože na přestup jsme měli 13 hodin a potřebovali jsme si pořádně odpočinout, protože nás hned po příletu čekalo cestování autem. Tento čas se nám zpožděním o dost zkrátil a navíc jsme získali zdarma nocleh jako kompenzaci za zpoždění. Kdybychom to věděli...Aspoň máme voucher jako suvenýr. 4 hodiny sladkého spánku v king size bed, která byla tak velká, že jsme během noci na sebe ani nenarazili...
Při letu nad Nicaraguou se nám naskytla možnost zahlédnou kráter sopky Concepción na ostrově Ometele uprostřed Nicaragujského jezera úplně bez mráčku. Škoda, že jsem neseděla úplně u okna a neudělala foto.
Přesun z Vídně do Libérie trval celkem 34 hodin, z toho 16 hodin ve vzduchu.
Po příletu s námi vedro málem praštilo o zem. Chaos hned od začátku. Na letišti v Libérii totiž nejsou žádné stánky nebo kanceláře s půjčovnami aut atd., jak jsme byli zvyklí odjinud. Funguje to tu tak, že před vstupní halou stojí asi 50 lidí a pokřikují a nabízí všechno možné (spíš nemožné). Fór je v tom, najít jednoho, co drží cedulku s názvem vaší půjčovny (pokud máte dopředu zabookované auto). Postaví vás na předem určené místo a čekáte na dodávku, která vás odveze cca 10 km od letiště, kde široko daleko vůbec nic není a tam vám v kanceláři vysvětlí, že budete platit mnohem, ale mnohem víc, než je uvedeno na internetu, pokud teda chcete mít pojištění takové, které pokryje připadně úplně vše (další variantou je pojištění, které nepokyje ale vůbec nic a je jen o pár desítek euro levnější). Zvláštní zacházení, které nás mírně zaskočilo. Každopádně nechceme nic riskovat, půjčujeme auto, už nás tlačí čas, a vyrážíme do cetrální části Kostariky, kde máme rezervovaný hotel. Hned u výjezdu z parkoviště jsme potkali první zvíře, mravenečníka, bohužel sraženého a mrtvého. Nic veselého. První (náročné) dojmy za námi.

Žádné komentáře:

Okomentovat