17. března 2015

Costa Rica - Volcano Poás

Pondělí 15.12.2014
Ráno jsme se probudili plní sil. Časový posun ani náročná cesta nás nijak nepoznamenali. Naštěstí. Dnes je v plánu Volcano Poás.
Všichni doporučují navštívit Poás v ranních hodinách (8-10 hod). My jsme chtěli v 8 naběhnout ke kase, ale snídaně v našem hotelu El Churrasco asi 15 km od kráteru se podávala až od 8 a to jsme si přece nemohli nechat ujít.
Samozřejmě, že jsme si dali snídani típico, i když v nabídce byla i kontinentální snídaně. Típico znamená vajíčka (my si vybrali míchaná), rýže s černýma fazolema tzv. gallo pinto a smažený banán, který chutnal opravdu výborně. Džus a kávy, kolik jen člověk vypil. Stihli jsme si i z místního pejska udělat kamaráda. Dostal jméno Poasito (podle městečka).

Volcano Poás je aktivní stratovulkán v centrální části Kostariky. Nadmořská výška přes 2,700 m.n.m.
Jezírko v 1,7 km širokém kráteru je jedním z nejkyselejších jezer na světě, v důsledku toho nepodporuje žádný vodní život. Dno jezera je pokryto kapalnou sírou. Kyselé plyny vytváří kyselé deště a kyselé mlhy, což způsobuje poškození okolních ekosystémů a často podráždění očí a plic. A taky to, že je dost pravděpodobné, že přes mlhu neuvidíte ale opravdu nic. Proto je vhodné vyrazit brzo ráno než se změní tlak. Při vstupu nám paní oznámila, že máme tak 50% šanci něco vidět, protože je zataženo. Každopádně náš program byl tak nabitý, že jsme si nemohli dovolit přijít jiný den a tak jsme zaplatili a courali jsme po zpevněné cestě ke kráteru.
Nejdřív nás čekalo bílo, ale během půl hodinky se mlha rozfoukala a nám se naskytl krásný pohled na kráter s jezírkem a okolí.




Kochali jsme se asi hodinu a pak se vydali k dalšímu jezeru, tentokráte už neaktivnímu, Lago Botos. Krásnou procházkou lesíkem je to asi 20 min. Cestou jsme potkali několik tabulí s informacemi, jak se chovat v případě nějaké sopečné aktivity, a taky veverky. Měla jsem z nich radost, protože byly moc roztomilé (a taky trochu drzé).



 

 
Následoval nejhorší přesun, jaký jsem kdy zažila. Museli jsme se z centrální oblasti dostat až úplně na jih Kostariky do městečka Puerto Jimenez, protože další den nás čekala divočina v podobě Národního parku Corcovado.
Obecně jsou silnice v Kostarice v katastrofálním stavu (kromě jedné - hlavní ze severu na jih). Kromě toho jsou osazeny minimálním počtem směrových ukazatelů a označení začátku a konce měst pro jistotu vůbec nevedou. Ještě teď děkuju, že Ondra stáhl nějaké super offline mapy do navigace. Bez ní bysme byli totálně ztraceni. Ovšem tentokrát nás navedla zkratkou, bylo to sice dál, ale zato horší cesta. Nejdřív jsme se táhli zácpama ve městech a když už provoz zřídl a dalo se konečně jet z ničeno nic se před námi ztratila cesta a pokračovalo něco jako vymleté koryto vyschlé řeky. 5 kilometrů dlouhý úsek do další odbočky nám trval 45 min! Stoupání obrovské, nezpevněná cesta, všude kameny. Krve by se v nás nedořezal, jen jsme se modlili, abychom neměli defekt a někde tam neumřeli hlady. V té hrůze jsme ani nic nenatočili, ani nevyfotili. Neštěstí od odbočky už následovala zpevněná cesta, ale zase jsme vůbec nevěděli, kde jsme. V jednom městečku jsme se ptali místní policie. Oni vlastně taky nevěděli, kde jsme a samozřejmě neuměli ani slovo anglicky. S díky jsme se rozloučili a pokračovali tak, jak nás vedly naše smysly. Asi po hodině jsme narazili na jednu z cest vedoucí přes celou Kostariku z východu na západ a šílenýma serpentýnama a chvilkama v totální mlze s viditelností 10 m jsme sjeli k pobřeží a odtud pokračovali dál na jih už bez větších (víceméně) problémů. Předpokládaný přesun měl trvat 5 hodin, podle google map, ale google mapy míní a Kostarika mění a tak náš výsledný čas, společně se zácpami přes městou aglomeraci ve střední části (Alajuela + San Jose + Cartago) odpovídal 8,5 hodinám. Později jsme zjistili, že jsme se vydali přes pohoří Cordillera da Talamanca. Až po návratu z Kostariky a hledání, co všechno je v těchto horách k vidění a že se jedná o jeden z nejméně narušený ekosystémů centrální Ameriky, jsem litovala, že jsme neměli další týden na prozkoumání této oblasti.
Každopádně ještě ten večer, úplně zmordovaní, jsme se rozhodli, že další cestu přes Cordillery k východnímu pobřeží nebudeme riskovat a že jsme náš plán asi přefoukli a tak jsme se dobrovolně vzdali návštěvy východní karibské oblasti. Představa dalšího 8mi hodinového přesunu a dne stráveného v autě místo užívání si krásných míst nás nelákala. Však mi se v tom Karibiku okoupeme, třeba ne v Kostarice, ale snad brzo.

Náklady:
Vstupné Volcano Poás: 33,5 USD za oba plus parkování

Žádné komentáře:

Okomentovat