23. března 2015

Costa Rica - NP Manuel Antonio

Pátek 19.12.2014
Brzo ráno vyrážíme na snídani. Oproti bohaté snídaní a El Churrascu dostáváme tady, v Backpackers, palačinku vonící po skořici, pláteček ananasu a melounu, kávu a vodu. Že by nás to nasytilo na celé dopoledne se říct nedá, ovšem ten výhled, co máme od stolu na terase...

Balíme, protože odpoledne musíme změnit pokoj, a všechny věci si zamykáme v úschovně, čti garáži, od které má klíč jen paní recepční, ale zase ho půjčí každému druhému. Ale co...pura vida.
Sjíždíme k parku, všude suvenýry a chlápci, co nám vysvětlujou, že musíme zaparkovat právě tady, protože nikde jinde to nejde. Samozřejmě že jde. Je to jejich taktika. Tvářit se, jako že to tam celé vedou a organizujou.
Nakonec parkujeme za přiměřený kostarický poplatek. A s díky odmítáme veškeré nabídky místních guidů, kteří by nám snesli modré z nebe (za nekřesťanské peníze) dokud neuslyší "ne, dík". V tu chvíli jsme pro ně odpad a neztrácí s námi čas. Zaměřují se raději na americké rodinky. Tam uspějí všichni. My, trénovaní Corcovadem, to přece zvládnem sami. Ani jsme v tu chvíli netušili, jak blízko jsme pravdě a jak probíhá práce guidů v tomto parku, ale o tom až později.
Míříme k první pláži a jsme rádi, že tu zatím nikdo není. Dokonce se tu koupeme sami! A je to paráda.




Asi po hodině začínají přicházet turisté a celé rodinky. Balíme se a jdeme po stezce do přilehlého lesíka odkud slyšíme howler monkey (vřešťany). Procházíme kolem stromu a Ondra říká "Ty, tam je sloth". Myslel tím lenochoda, anglicky sloth. A taky, že jo. Zavěšený asi 4 metry na zemí. Dostal od nás jméno Rodolfo. Lidi kolem něj prochází a nikdo si ho nevšímá, guidi kolem prochází a taky nic. Hlavně, že ukazují dalekohledem nějakého lenochoda 30 m nad zemí v korunách vysokých stromů. Někteří guidi dokonce vypadají, že by nepřežili ani den bez McDonalda, natož někde v přírodě jen s mačetou. Focením a pobíháním kolem stromu na sebe strhneme pozornost kolemjdoucích a tak jim říkáme, co jsme objevili. Dále potkáváme taky rodinku mývalů, jednoho samotáře odpočívajícího v koruně palmy. Kocháme se výhledy a jsme rádi, že jsme ve stínu lesa.







Projdeme celý okruh a vracíme se zpět na pláž, kde už je odporné množství lidí. Dokonce už se probudili a malpy. Dotěrné, drzé, prostě mrchy. Nutno podotknout, že je takto zkazil člověk. Vzpomínám na ty roztomilé, ostýchavé jedince v Corcovadu...


Rychle procházíme do další části parku. Chceme se vykoupat na jedné malé pláži, ale je tu dost plno a tak si jen smočíme nohy. Hned mě zaujme jeden veliký leguán vyhřívající se na kamenech. Pak vidíme ještě dalšího menšího.
Fotíme, chladíme nohy v oceánu a když si sedneme na jednu kládu, sloužící jako lavička, a čekáme až nám oschnou nohy a budeme moct oprášit písek, vytahuju sušenky z tašky, abychom se trochu posilnili. V tom mezi nás vletí jedna malpa. Ondru škrábne přes ruku, já leknutím zaječím víc než howler monkey. Opice prská a hned si všímáme dalších na stromě. Potvory jedny. Vrhnou se na kabelky a tašky sousedících lidí a drze si vybírají, co si vemou. Uspokojí je balíček chipsů. Říká se drzí jako opice. Tyhle nejen, že byly drzé, ale až neskutečně agresivní. Hned od pohledu. Mizíme pryč.








Procházíme další část parku, vysoko v koruně stromu se protahuje lenochod. To jsou tak neskutečně vtipný zvířata.


Hlady už šilháme a tak opouštíme park a vybíráme z velkého množství restaurací letadlo. Dá se sice sedět i uvnitř, ale ten výhled je lákavější.




Jsme rádi, že nás dneska nečeká další šílený x hodinový přesun na další místo. Sice dnešní noc strávíme v osmi postelovém pokoji, teda původně, nakonec napočítáme 9 dvoupatrových paland, tzn 18 postelí. Soukromí žádné a protože je úplně plno, nespíme ani nad sebou ani vedle sebe, ale každý na jiné straně pokoje. Ale co, jednu noc přežijeme.

Náklady:
Vstup do parku: 32 USD za oba
Večeře: 31 USD

Žádné komentáře:

Okomentovat