18. března 2015

Costa Rica - NP Corcovado den první

Útery 16. 12. 2014
Popsat tento zážitek nebude vůbec lehké, dost dobře se mi to asi ani nepovede. Protože to bylo něco...
Když jsme zjišťovali, co se dá v Kostarice vidět, zažít a navštívit, měli jsme hned jasno, že chceme do tohoto parku. Je to totiž jediné místo v Kostarice a jedno ze dvou na světě (druhé je nějaký NP v Belize), kde je možné pozorovat tapíry středoamerické. Neznamená to, že není šance je potkat i jinde, ale tady je to "jistota". O tom, že to byl jeden z mých snů, už jsem vám psala tady.
Na internetu jsme ani nenarazili na cestovku, která by v nabídce návštěvu Corcovada měla. To je dobré znamení. Aspoň teda pro nás.
Tady jsme se před odletem informovali a byla nám doporučena třídenní tour. Trošku nám narušilo další plány, kterých bylo hodně a přece jen jsme měli omezený čas, taky cenově to nebyla levná záležitost, ale rozhodli jsme se zrovna toto místo si užít a vůbec jsme nelitovali (maximálně toho, že už je konec).
Příliš informací jsme neměli, jen kdy a kde čekat. Vyzvedli nás v městečku Puerto Jimenez v 6:00 odkud nás taxíkem odvezli, co nejblíže parku to šlo do místa zvané Carate. Trvalo to asi 2 hodiny, cesta je totiž nezpevněná, plná děr a brodů. Taky je možné využít místní "autobus", ale ten jede ještě dýl a je opravdu nepohodlný. Costou jsme viděli několik krásných motýlů rodu morpho. Jejich krásné modré zbarvení ale problikávalo tak rychle, že s vidinou fotky jsem se hned rozloučila.
Řeka Carate. A odtud pěšky, tu už auto nezvládne. Sluníčko svítilo na plný pecky, vzduch přes 30 stupňů a vlhko jako v prádelně. Jen oceán, pláž, řeka a les. Těsně nad hlavou nám proletěl páreček Ar arakanga (Arar macao) a hlasitými zvuky nás vítal. Podívali jsme se s Ondrou na sebe, oči vykulené a s pusou od ucha k uchu. Lepší uvítání jsme si nemohli přát. Na pobřeží loví hejna pelikánů, v písku jsou vidět stopy od želv.
Jdeme asi hodinu po pláži, boříme se v písku, popruhy batohu zařezané do ramen, která pomalu ale jistě začínají chytat barvu. Náš průvodce Alvaro v tom vedru nasadil slušné tempo. Po 3,5 km docházíme do La Leona. Dozvídáme se, že nás dnes čeká 20 km!



 

Odpočíváme ve stínu, svačíme jablko, banán a müsli tyčinku. Zapisujeme se povinně do návštěvní knihy. Studujeme mapu a prohlížíme výstavu kostí, ulit plodů a prostě všeho, co je tu možné vidět.



Pokračujeme dál. Jdeme střídavě po pláži, střídavě lesem. Máme zakázáno sahat na větve stromů. Co kdyby tam byl had? Ani taková věc jako čůrání není jen tak, Alvaro musí nejříve prozkoumat okolí a pečlivě vybrat místo...
Cestou potkáváme malpy kapucínské (white-faced capucin), nosály bělonosé (white-nosed coati), mravenečníky čtyřprsté (collared anteater), chápány středoamerické (spider monkey). Spoustu krásných stromů, motýlů, květů, ptáků (na fotce trogon), mravenců rodu Atta (Leaf cutter ants), netopýrů a taky kostru velryby. 










Taky jsme dělali pravidelné přestávky, odpočívali ve stínu palem, chladili si nohy v brodech a občerstvovali se čerstvým kokosem.





Po 9 hodinách konečně přicházíme po louce, sloužící jako přistávací dráha, k biologické stanici Sirena. Totálně zničení. Zjišťujeme, že tu není nic k jídlu (a pokud ano, tak za nehorázné peníze, protože 2 lahve vody stojí 10 dolarů!) a tak děkujeme, že jsme si prozíravě vzali alespoň pytel rýže, 2 plechovky tuňáku a 2 plechovky fazolí. Společně se 4 müsli tyčinkami a balíčkem tortil je to vše, co na 3 dny máme.

Vstup k záchodům a sprchám hlídají obrovští pavouci (golden orb spider) se svými 3D pavučinami. Jdu do mdlob. Naštěstí nemáme moc jídla a co vypijeme to vypotíme, takže záchody moc potřeba nejsou, 2 dny "na prasáka" zvládnu a čištění zubů probíhá bleskurychle s panickým tlukotem srdce. Spíme ve stanu na dřevěné podlaze. Ve stanu jsou díry. Kdybych nebyla tak vyčerpaná, tak snad ani neusnu. Teplota stále přes 30 stupňů, dusno, vhlko. V noci prší. První den za námi.

Žádné komentáře:

Okomentovat