19. března 2015

Costa Rica - NP Corcovado den druhý

Středa 17.12.2014
V 3 hodiny ráno nám Alvaro třepe se stanem a budí nás. Vyskakuju, protože se chystáme na tapíry! Nasadím čočky, vyčistím zuby, pohledem kontroluju pavouky, počet sedí, uf.
Za tmy se vrháme do lesa. Posloucháme zvuky pralesa a vřešťany pláštíkové (howler monkey). Jsou to poměrně malé opice, ale řvou jako velké kočkovité šelmy. Následujeme Alvara a potkáváme tapíra, čas 3:40! Dokonce si nás jde očuchat. Pak vidíme ještě jednoho na pláži. Jsou opravdu nádherní a já jsem šťastná jako blecha. Psala jsem sice, že v NP Corcovado je to "jistota", ale při rozbřesku potkáváme další 2 skupinky s průvodci a ti žádného neviděli. Takže máme opravdu štěstí!
Kolem 6 se vracíme se zpět do stanice, trochu si odpočinou, dospat  a nasnídat se a v 8 vyrážíme na další průzkum okolí. 

Alvaro nás bere hlouběji do lesa, kde je sice taky teplo, ale aspoň jsme schovaní před sluncem. Ukazuje nám spoustu zajímavých věcí a taky nejjedovatějšího hada Kostariky - křovináře ostnitého (eyes lash pitviper) zelenohnědé barvy, malý, nenápadný had. Českým názvem si nejsem úplně jistá. 



Vracíme se zpět k pláži a ve stínu pozorujeme řeku Sirena, kde se pohybují krokodýli a taky žraloci bělaví (bull shark), kteří jsou jedni z nejnebezpečnějších. Alvaro zahlídl několikrát ploutev, my jsme asi slepí, protože nic nevidíme. Ochutnáváme kokos, studujeme zvířata na obrázcích. A taky jsme navštívili tapíra v jeho pelechu. Nenápadným "vchodem" lezeme do houští, kde odpočívá březí samička, kterou jsme viděli brzo ráno na pláži.

 





V 11 hodin se opět vracíme na stanici. Odpočíváme, zapisujeme do deníku a sdělujeme si dojmy, píšeme dopisy rodině a známým. Další cesta nás čeká zase ve 2 hodiny.
Jdeme se koupat. Hurá. V oceánu je nebezpečné a zakázané se koupat a jak už jsem psala v řece Sirena taky. Po hodině cesty přicházíme ke krásně čisté řece. Kolem je božský klid. Ondra je ve vodě první a na stromě nad ním zrovna svačí tukan. Voda je krásně osvěžující.

 


Vracíme se ještě na západ slunce na pláž. Ten klid, nikde ani noha. Moc si to užíváme. Relaxujeme a necháváme se nabít sluníčkem.

Po návratu do stanice Ondra kuchtí rýži s fazolema. Má chudák téměř neustálý hlad. V poslední chvíli, kdy chce z pánvičky přidat fazole do misky k rýži, se mu rukojeť pánvičky protočí. Je totiž rozbitá, ale nevšimli jsme si toho. Fazole končí na zemi, vzduchem létají sprostá slova, já i místní se smějeme a dodáváme pura vida. Naštěstí se nikdo neopařil a máme ještě plechovku tuňáka.
Druhý den za námi. Opět vyčerpaní upadáme do stanu. Dneska jsem zase ušli dobrých 20 km. Zítra už nás čeká poslední den, vlastně jde o cestu zpět. Chceme kolem 3 hodiny odpoledne vyjet z Puerto Jimenez, protože nás čeká ještě přesun do Manuel Antonia. A tak se domlouváme, že vyjdeme opravdu brzo.

Žádné komentáře:

Okomentovat